Paní Správcová povykuje

/ Tomáš Weiss, nakl. Trigon

Božena Správcová (1969), dlouholetá redaktorka literárního časopisu Tvar a redaktorka nakladatelství Trigon, debutovala s poezií v roce 1993 sbírkou Guláš z modrý krávy.  Kromě poezie publikuje i prózu a má za sebou i dva knižní rozhovory - s teologem Ivanem Štampachem a grafologem a psychoterapeutem Janem Jeřábkem. Nová sbírka Povyk je svobodná od nejrůznějších šablon, hravá a plná čerstvých poetických obrazů. Je z ní cítit zkušenost být se slovy a ambice netlačit v ničem příliš na pilu.
Božena Správcová (1969), dlouholetá redaktorka literárního časopisu Tvar a redaktorka nakladatelství Trigon, debutovala s poezií v roce 1993 sbírkou Guláš z modrý krávy. Kromě poezie publikuje i prózu a má za sebou i dva knižní rozhovory - s teologem Ivanem Štampachem a grafologem a psychoterapeutem Janem Jeřábkem. Nová sbírka Povyk je svobodná od nejrůznějších šablon, hravá a plná čerstvých poetických obrazů. Je z ní cítit zkušenost být se slovy a ambice netlačit v ničem příliš na pilu.

Ukázky:

Sedimenty

Nad kým čím jsem kdy

nakrčila nos

abych se ti zavděčila,

můj mistře, otče, pane?

 

Zamíchals kávu

a zbloudilé kousíčky lógru

dodnes se usazují

a ještě dlouho nebude ten komplet celý.

 

Jak dlouho tě ještě budu zvracet?

 

Ještě

Ještě chvíli

chvějí se ve vzduchu díry, jimiž protahuje světlo,

díry po smaragdech, po polibcích - jak to říct -

osobní poklad.

 

Smím si je

natrhat?

Chci si je uložit

k předloňským mraženým jahodám.

K oblázkům z kteréhosi moře.

 

Vlakem

Jezero je lemované vlakem

A jak on čiperně, poovčácku obíhá ty

vody, aby se nerozutekly!

A kolik šustění, špitání, štěbetání je v tom vlaku,

jásotu, jídla a trans-alpského jódlování!

Kolik jen ryku a tance a radování!

A já v něm jak ryba vodami procházím,

pronikám, až mi špičák vykukuje,

ó, jak si ten svět rozkošnicky obývám!

A pozor!

Vás vidím nahé,

vidím vám zajizvené rány,

jelita na smutné zelenkavé kůži,

vidím vám do ledví, do žalů,

vidím vám do žaludků.

Na vaše veselé, zednické, lyžařské rejdy

já hledím a směju se,

na vaše dětinské, plačtivé, pisklavé rejdy

já hledím a pláču smíchy,

na vaše fígle a fejky já hledím a za břicho se popadám,

jak jste krásní, jak jste oranžoví, jak

jenom sáláte, jiskříte -

to všechno ten vlak,

všechno ten převzácný jezera třpyt!

 

 

 

 

 

 

 

Povyk

135

Další články

Román o životě učence, literáta, kněze a pedagoga Bohuslava Balbína (1621–1688). Ten v dobovém bludišti prospěchu a hrůzy kličkoval, jak se dalo. Dříve, než se stal idealizovanou, leč zaprášenu vycpaninou v obrozenecké almaře zasloužilých dědků, to byl člověk z masa a krve, také nadšený lovec a rybář, první český „skautský vůdce“ i jazykový národovec.
Ukázky

Doba pobělohorská, Bohuslav Balbín a Stanislav Komárek

Román o životě učence, literáta, kněze a pedagoga Bohuslava Balbína (1621–1688). Ten v dobovém bludišti prospěchu a hrůzy kličkoval, jak se dalo. Dříve, než se stal idealizovanou, leč zaprášenu vycpaninou v obrozenecké almaře zasloužilých dědků, to byl člověk z masa a krve, také nadšený lovec a rybář, první český „skautský vůdce“ i jazykový národovec.
 | nakl. Academia
"Muminek dlouho poslouchal s nastraženýma ušima, potom rozsvítil noční lampičku a šel k prádelníku, aby si přečetl jarní dopis od svého nejlepšího kamaráda Šňupálka. List ležel na obvyklém místě pod malou tramvají, hračkou z mořské pěny, a podobal se všem jarním dopisům, které po sobě Šňupálek zanechal, když v říjnu odcestoval na jih." Vítejte zase jednou ve světě malých kultovních skřítků.
Ukázky

Spí slečna Ferka, muminkův tatínek i maminka, spí i bambul

"Muminek dlouho poslouchal s nastraženýma ušima, potom rozsvítil noční lampičku a šel k prádelníku, aby si přečetl jarní dopis od svého nejlepšího kamaráda Šňupálka. List ležel na obvyklém místě pod malou tramvají, hračkou z mořské pěny, a podobal se všem jarním dopisům, které po sobě Šňupálek zanechal, když v říjnu odcestoval na jih." Vítejte zase jednou ve světě malých kultovních skřítků.
 | nakl. Argo
Volyňští Češi, kteří na konci devatenáctého století přesídlili do carského Ruska, na území dnešní Ukrajiny, dřou tvrdě od úsvitu do soumraku, aby se uživili, žení a vdávají se z povinnosti a umírají mladí. A osud jim připravuje jednu ránu za druhou – hladomory, války, epidemie, politiku… Anna Strnadová: Volyňská rapsodie
Ukázky

Románová kronika o životě Volyňských Čechů

Volyňští Češi, kteří na konci devatenáctého století přesídlili do carského Ruska, na území dnešní Ukrajiny, dřou tvrdě od úsvitu do soumraku, aby se uživili, žení a vdávají se z povinnosti a umírají mladí. A osud jim připravuje jednu ránu za druhou – hladomory, války, epidemie, politiku… Anna Strnadová: Volyňská rapsodie