Ukázka:

Orbis jako odraz filozofických názorů Komenského

Orbis sensualium pictus není pouze vyvrcholení didaktických snah autora, představuje zároveň důležitý článek jeho pansofického úsilí. Je tak odrazem i jeho filozofických názorů. Komenský vždy usiloval o to, aby vzdělání bylo plné a ucelené. Proto koncipoval i tuto jazykovou učebnici jako smyslům dostupnou encyklopedii a dokonce nejdříve uvažoval o tom, že ji nazve Encyklopaedia sensualium nebo také Lucidarium. Název Orbis sensualium pictus je tedy až dodatečný a tak i svou obrazností dětem pochopitelnější. K tomu je ovšem nezbytné dodat, že pojem encyklopedie měl pro Komenského poněkud jiný obsah, než jak jej chápeme dnes, kdy se často škole vyčítá tzv. nežádoucí encyklopedismus a rozumí se tím přetíženost faktografickými poznatky, neúměrnými stupni vzdělání, popřípadě mechanicky řízený soubor poznatků bez sledování souvislostí mezi nimi.

Komenský pod slovy encyklopedie a encyklopedický rozuměl vzdělávací soustavu v uzavřeném kruhu, v němž jsou jevy navzájem spojeny v jeden organický celek. Šlo mu tedy o vzdělání systémové. Jak vypadá ono propojení věcí a jevů, ukazuje nejlépe řazení jednotlivých kapitol Orbisu. V souladu se svým filozofickým názorem věnoval Komenský první kapitolu pojednání o Bohu, jeho podstatě a vlastnostech. V závěru kapitoly před - stavuje Boha jako stvořitele, vládce a udržovatele světa. V dalších šesti kapitolách se popisuje svět jako celek: nebe, živly, oblaka a země. Následuje oddíl o „plodech zemských", mezi něž patří hory a kameny jako neživá příroda, rostliny, živočichové zemští a vodní jako živá příroda; uzavřen je tento oddíl kapitolou o člověku jako nejvyšším tvoru živé přírody. V oddílu o člověku pak Komenský ukazuje člověka v jeho sedmi vývojových stupních. Popisuje lidské tělo a tělesné orgány. Zvláštní kapitolu věnuje vnějším a vnitřním smyslům. Pět vnějších smyslů je zobrazeno pomocí oka, ucha, nosu, jazyka a rukou. Jako vnitřní nezobrazitelné smysly jsou uváděny smysl pospolný, přemýšlení a paměť. Pojednáním o duši se uzavírá oddíl o člověku jedinci a zároveň nejdokonalejším Božím díle. Jistě ne náhodou je zařazena i kapitola, v níž se ukazují lidé deformovaní, s výraznými rozdíly od normálních tělesných proporcí, jako jsou obr, pidimužík, člověk dvojhlavý, hrbatý, apod. To odpovídá Komenského přesvědčení, že Boží dílo postupně ztratilo svou pů - vodní dokonalost.

Kapitolou 44 začíná oddíl věnovaný činnostem, jimiž se člověk zapojuje do života. Uvádí se tak svět lidské práce, která do světa přírody a člověka přináší dynamický obrat tím, že člověk svou tvůrčí činností mění přírodu, zdokonaluje sám sebe, až se znovu dostává k Bohu jako nejvyšší dokonalosti. Proto snad tento oddíl začíná symbolicky kultivovanou zahradou. Komenský zdůvodňuje tento vstup tím, že první Adamovou prací bylo zahradnictví. Hned další kapitoly představují zemědělství a chov dobytka. Jako v mnoha dalších kapitolách nechybí ani u těchto základních činností určitý pohled do historie. Komenský totiž připomíná, patrně v souvislosti se známými pověstmi o zakladatelích vládnoucích dynastií, kteří byli povoláváni od pluhu k vládě, že orba a chov dobytka byly dříve dílem reků a králů, kdežto v současné době jsou věcí nejnižšího stavu. Následující kapitoly se týkají všech základních činností a řemesel, jimiž si člověk zajišťoval stravu, pořizoval oděv a obuv, budoval obydlí. Kapitola o strojích ukazuje, jak Komenský sledoval technická zdokonalení a vynálezy. Postupně se probírají stále náročnější druhy práce, jako jsou těžba a zpracování železné rudy, práce truhlářské, soustružnické, hrnčířské a nakonec vše, co se potřebuje k vybavení domu a k životu v něm, tedy i hloubení studní, jakož i lázeňské, holičské a ranhojičské služby.

Oddíl několika kapitol počínající stájemi a končící rozbitím korábu se sice na první pohled zdá poněkud nesourodý, ale jeho vnitřní vazba je dána tím, že jde o okruh činností, jimiž člověk postupně překonává omezení daná prostorem a časem. Jde nejen o činnosti samotné, jako je péče o koně, výroba sudů, řemenů a provazů, jízda na koni, převoz a plování, ale i výsledky těchto činností: hodiny, dalekohled, optická skla, vozy a různé druhy lodí. Poslední kapitola oddílu připomíná, že vedle úspěchů a různých zdokonalení provází toto úsilí někdy i nezdar - někteří lidé se při rozbití korábu zachrání, avšak jiní bídně hynou a jejich zboží jde k mořskému dnu.

Tematické propojení má také další okruh, věnovaný sdělování a šíření myšlenek, tj. umění psát, knize, tiskárně, škole. To, že k slovesnému umění připojil Komenský jako další umělecký projev hudbu, mělo nepochybně spojitost s jeho vlastní činností hymnografickou, jejímž výsledkem byl Kancionál, vydaný r. 1659 v Amsterodamu. Filozofie představuje v Orbisu souhrn všech věd; mezi nimi má významné postavení věda o čísle, protože je předpokladem ke zkoumání jiných vědních oblastí. Pak následuje zeměměřičství a poznávání těles a jevů mimozemských. Několik schematických nákresů přibližuje dobové astronomické poznatky, ovšem z hlediska geocentrického názoru (to bylo pozdějšími editory upravováno). Mapou tehdejší Evropy se celý soubor týkající se vědeckého poznání uzavírá.

Oblasti morálního formování člověka věnoval Komenský oddíl etiky, do něhož zařadil jak obecné poučení o morálce, tak celý soubor lidských ctností: opatrnost, píli, střídmost, statečnost, trpělivost, lidskost, spravedlnost a štědrost. Etika tak obsahu - je návod, jak má člověk řídit sám sebe. Oddíl týkající se společenského života začíná manželstvím, které představuje jeho základní článek. Pak následují vyšší články, jejich řízení a spravování. Ze společenského života nevyloučil Komenský ani kejklíře, divadlo a různé hry. Královstvím, jeho správou a vojenskými záležitostmi se uzavírá část týkající se světské moci.

Pak následuje oddíl vedoucí člověka k moci nejvyšší. K Bohu se člověk přibližuje prostřednictvím náboženství. Ta uvádí Komenský ve vývojové linii od pohanství, židovství ke křesťanství a nakonec i mohamedánství, jež je vysvětleno jako směs všech náboženství předcházejících. I když je křesťanství vyloženo nejpodrobněji, pro ostatní náboženství je příznačná věcnost pojednání bez jakéhokoliv projevu náboženské nesnášenlivosti. V předposlední kapitole o boží spravedlnosti varuje Komenský před pověrami, ďáblovými úklady a různými čaroději, svádějícími člověka ze správné cesty. Posledním soudem, který zajišťuje spravedlivým věčnou blaženost, se dílo uzavírá a zároveň se uzavírá celý cyklus, který od Boha vyšel a k němu se opět vrátil.

Uvedený vzdělávací cyklus znamená ve své podstatě konkrétní didaktickou aplikaci obecných pansofistických ideí Komenského, jež později našly své nejobsažnější vyjádření v díle O nápravě věcí lidských. Celý didaktický systém Komenského vychází z pevného filozofického základu. Na místě je třeba podotknout, že Komenský byl u nás dříve mnohdy představován jako vynikající pedagog a nebyl doceňován jeho přínos jako filozofa a filozofa výchovy. Jeho názory tvořivě rozvíjela česká neoficiální větev filozofického bádání, představovaná především profesorem Janem Patočkou a jeho žáky. Komenský jako filozof vycházel z Bohem daného řádu a byl přesvědčen, že člověk má v něm své místo. Lidské poslání člověka na tomto světě je jeho spolupráce při směřování k nejvyššímu cíli. Důraz položil na aktivitu člověka, na jeho tvůrčí činnost, na jeho schopnost sebezdokonalování. Komenský jako nikdo před ním poznal vysokou hodnotu lidské práce a tvůrčí činnosti člověka.

kolektiv odborníků pod vedením doc. PhDr. Naděždy Kvítkové, CSc