Jenny Colganové: Letní nebe

Ostrůvky táhnoucí se na míle daleko na sever od skotské pevniny jsou malebné, ale často bičované větry a nejrůznějším nečasem. Jediným spojením s civilizací je omlácené letadlo letecké společnosti MacIntyreů. Rodinnou štafetu ve firmě má po svém dědečkovi Murdovi převzít Morag, ale mladou pilotku mnohem víc láká svět a velká dopravní letadla a chystá se se svým přítelem přijmout nabídku pracovat pro dubajské aerolinky.

Tak nějak jsem čekala, že se to ještě zlepší, až začnu školu pro piloty. Ve skutečnosti první, co zhruba devadesát procent lidí říkalo, bylo tohle: „Jé, ty se máš, máš kolem sebe v jednom kuse všecky ty pěkný piloty!“, což bylo dost sexistické a navíc to bohužel nebyla pravda. Byli tam sice skoro samí muži, jenže ti mě i několik dalších žen vnímali jen jako spolužačky, svým způsobem jako takové hodnější kluky. Pálili za blond studentkami herectví z vedlejší budovy stejně jako všichni ostatní. Což je v pořádku. Samozřejmě oceňuju, když se k vám ostatní chovají profesionálně. Jenže oni byli hodně profesionální, možná až moc.

Abú Abdallah Ibm Battúta: Cesty po Africe, Asii a Evropě vykonané v l. 1325 - 1354

Proslulý arabský cestovatel a kartograf Ibn Battúta se roku 1325 vydal na pouť do Mekky, odkud pokračoval do dalších zemí. Během třiceti let procestoval téměř celý tehdy známý svět. Kromě muslimské části Pyrenejského poloostrova, severní Afriky, říše Mali, Sýrie, Arábie a Persie navštívil i Jemen, Omán, Írán, Malou Asii, Krym, Povolží či Kavkaz.

Přehlédneme ‑li arabskou cestopisnou literaturu do 14. století, můžeme dospět k několika závěrům: Arabští cestovatelé nebyli vlastně objeviteli nových a neznámých končin, vždyť putovali většinou po cestách, jichž před nimi používaly již celé generace, a skoro nikde se nedostali za hranice tehdy známého světa. Byli však první, kdo tyto končiny podrobně, přesně a detailně popsali a uvedli získané poznatky ve všeobecnou známost. Bez nich bychom věděli jen velmi málo o dějinách Afriky, Střední Asie, východní Evropy i jiných oblastí, bez záznamů cestovatelů byl by náš obraz o skutečných poměrech středověkého Orientu kusý a chudý, bez jejich postřehů by nám zůstaly utajeny mnohé stránky kulturního a sociálního života islámských zemí. Ivan Hrbek, editor

Juraj Červenák: Lovec čertů

Po událostech v Plzni Bohdan Jaroš přestal věřit, že se ještě někdy setká se Steinem a Barbaričem. Na vlastní pěst putuje po České cestě, která spojuje Prahu s Budínem, a živí se jako nájemný kat a lovec zločinců.

Přes most se přeléval chuchvalec hustého kouře. Z něj se ozvalo nelidské blábolení, bušení a kovové řinčení. Jaroš vyvalil oči, protože něco podobného v tento krásný den na cestě střežené hrady a mýtnými stanicemi nečekal, ale rozhodně kvůli tomu neztratil duchapřítomnost. Chytil se okraje mostu a rychle vstal. Když se z kouře vynořila robustní postava, už stál na nohou a v dlani svíral tasený tesák. Byl připravený bránit se, dokonce přejít do rázného protiútoku, ale při druhém pohledu na útočníka mu skoro vypadly oči z důlků a mimovolně ucouvl.

Daniel Krásný: Druhý dech

Příběh s tajemstvím o přípravě jedné reklamní kampaně, odehrávající se v lůně České Kanady.
Adolf Majer má za sebou 'totálně zkurvené čtyři měsíce života'. Jeho manželka, instagramová hvězda @johankazparku, ho opustila kvůli jinému muži, a v reklamní agentuře Craven, v níž pracuje jako kreativní ředitel, kazí, na co sáhne. Se svými agenturními kolegy, ředitelem Švejkem a grafickou elévkou Julií, přijímají pozvání na netradiční výběrové řízení, které se má uskutečnit v hotelovém komplexu v okolí třeboňských rybníků, borových lesů a rozsáhlých rašelinišť. Nemají přitom nejmenší tušení, že kromě nápadů může během pobytu vyvěrat na povrch i něco mnohem temnějšího.

Dvacátého pátého srpna roku 2022, ve 14 hodin 39 minut, došel Adolfu Majerovi dech. Stalo se tak v zasedačce firmy Čokoládový křup: největšího výrobce snídaňových lupínků v Česku. Adolf Majer stál. Jako jediný. Za ním prezentační plátno, před ním patnáct upřených pohledů. Na levé straně stolu seděli jeho lidé, napravo zástupci klienta. Křupani, jak je před příchodem žoviálně nazval zrzavý kreativec Tomáš, snaživý blbec, který mu pil krev. Ticho. Už dobrých deset vteřin. Adolf mlčky civěl, za ním jeden ze slajdů jeho macaté prezentace. Ve zpocené ruce žmoulal klikátko na přepínání obrázků. V ústech měl sucho a v krku úzko, jako by se mu v něm nezaseknul pouze knedlík, ale rovnou i zelí a výpečky. I poslední dva Křupani – vrásčitá lady v kalhotovém kostýmku s tečkovanou sponkou a třicátník s napomádovaným ježkem a barevnými ponožkami – zvedli oči od jablečných laptopů a zahryzli je do Adolfa. Ten se nezmohl na pohyb. Jako kdyby hrál stupidní dětskou hru a někdo zakřičel: štronzo!

Laurent Hopman, Renaud Roche: Lucasovy války

Mimořádný komiksový pohled do zákulisí natáčení Star Wars, od pekla castingů až po noční můry při natáčení, kde jsou na denním pořádku sváry mezi herci, tajné milostné aférky a nejrůznější katastrofy. Ze všeho zmatku ovšem vzešlo zásadní dílo, které navždy změnilo filmový svět. Lucasovy války jsou intenzivním, dojemným, ale také nesmírně zábavným vyprávěním o úskalí tvorby. Vzrušující příběh o úspěchu a lekce z filmařiny, óda na kouzlo dětství a na vytrvalost.

Jaroslav Petr: Desatero pohybů

Pohyb patří k základním atributům pozemského života tak neodmyslitelně, že ho většinou bereme jako samozřejmost – koho překvapí, že pstruh plave, netopýr létá a mravenec běhá? –, přitom ale představuje jednu z nejdůležitějších a nejúžasnějších aktivit všech živočichů. Naši předci měli ke zvířatům mnohem blíž, důkladně je znali a jejich pohyb je fascinoval. Dnešní lidské obyvatele planety dělí od nejbližšího kousku jakž takž nenarušené přírody v průměru asi deset kilometrů a v mnoha koutech světa včetně toho našeho je to ještě mnohem dál. Ztrácíme přímý kontakt s přírodou a spolu s ním se vytrácí i úžas nad pohybem zvířat. Často si vystačíme s několika málo evergreeny, jako je běh geparda, střemhlavý let sokola nebo zápolení lososů s dravým proudem peřejí. Příroda však nabízí bezpočet úchvatných a často zcela nenápadných zvířecích výkonů. Řada živočichů pochoduje po vodní hladině, larvy některých brouků se pohybují pomocí kola, pavouci se nechávají na kořist vystřelit z praku a drobní roztoči využívají při přesunech z květu na květ jako aerotaxi kolibříky.