Knihu Velký sešit, která poprvé vyšla česky v roce 1995, jste přeložil se svým otcem Sergejem Machoninem. Vzpomenete si, jak jste o této neuvěřitelně silné knize s otcem mluvili? Co vás na ní uhranulo?

Knihu Velký sešit mi nabídlo na překlad nakladatelství Mladá fronta s tím, že tam Sergej Machonin musí být uveden jako spolupřekladatel – bylo to nutné kvůli získaní dotace, kterou by nakladatelství na jméno začínajícího překladatele asi nedostalo. Jinak jsem ale knížku přeložil sám a otec se jen redakčně prošel po místech, která jsem jako začátečník nemohl zvládnout. Především vracel zaměrně nenormalní, schematické repliky tam, kde chce Agota Kristofová předvést patologické symptomy válečné a totalitní doby na vyprázdněnosti jazyka. Mně tehdy tato rovina knížky tak úplně nedocházela, myslel jsem, že všechno musí být napsáno živým jazykem. Bez toho by to ovšem nebylo zdaleka ono, takže tátovo jméno tam stoji vedle mého zcela opravněně. O knížce jsme se nijak zvlášť nebavili, oběma se nám hodně líbila, oba jsme k ni řekli své v doslovech – otec k Velkému sešitu, já k dalším dvěma dílům trilogie.

Co byste o té knize rád řekl čtenářům vy osobně? Měl jste možnost vidět film a co o něm soudíte?

Snad jen, že je to podle mého soudu opravdová, dobrá literatura, která zjevně vzešla z potřeby autorky něco závažného sdělit. To není vždy pravidlem – spousta knih se píše z úplně jiných důvodů. Film jsem bohužel zatím neviděl, v Moskvě ho ještě nedávají. Ale moc se na něj těším.  (pozn. OKA  - Jan Machoni pracuje pro České centrum v Moskvě)

Je Velký sešit vlastně takovou syrovou příručkou, jak jako dítě přežít v krutém válečném světě dospělých? Pokud jste měl možnost se s autorkou nějak setkat nebo si s ní o knize dopisovat, co ji vlastně přimělo k tomu takovou knihu napsat?

S Agotou Kristofovou jsem se nikdy neviděl a ani jsme si nikdy nepsali. Já si jako překladatel od autora docela rád udržuji odstup. Návodem, jak přežít v těžké době (a nejen pro dítě) Velký sešit svým způsobem je, ale jen do určité míry. Příručka člověku říká, jak se má chovat, jak co správně dělat. Ve Velkém sešitě je naopak asi nejdůležitější to, že Agota Kristofová vlastně nic z toho, co tam probíhá, nesoudí, nepřidává tomu moralní měřítka. Zůstává mimo to, jako nestranný pozorovatel. Takže spíše než návod se mi kniha zdá jako řada položených otázek, které se týkají podstatných hodnot naší civilizace a do určité míry je zpochybňují, nebo ukazují na jejich vyprázdněnost. Aby byl čtenář nucený se nad nimi zamyslet, případně jim dodat nový obsah, pokud možno svůj vlastní. To se v knize týka křesťanství, altruismu, solidarity, dobroty, lásky… V tomto ohledu je to velice filosofická kniha, i když zůstává především literaturou.

 Pro několik lidí, které znám, je tato kniha zjevením, jednou z nejsilnějších knih, které kdy přečetli. (Sám se mezi ně počítám) Jak si vysvětlit, že takovu knihu bylo možné jistý čas koupit v Česku ve výprodejích za 10 Kč?

Myslím, že všechno má svůj čas. Já jsem ten tržní neúspěch prvního vydání moc neprožíval, byl jsem rád, že si Velký sešit přečetlo pár lidí, na jejichž soudu mi záleželo. Nakladatel Petr Novotný, který teď knihu vydal znovu, Velký sešit skupoval v Levných knihách a prodával ho ve svém knihkupectví v Havlíčkově Brodě, protože mu na knize záleželo. Když mi to řekl, měl jsem z toho radost.

Velký sešit je prvním dílem trilogie (Důkaz a Třetí lež vyšly česky v roce 2001, ve společném překladu vás a Drahomíry Janderové). Proč teď vlastně trilogie nevyšla v jednom svazku pohromadě?

To by byla spíš otázka pro nakladatelství Petrkov. Ale podle mě je docela jedno, jestli díly trilogie vycházejí naráz nebo postupně. Čtenář, kterého Velký  sešit zaujme, už si další dva díly -- Důkaz a Třetí lež - najde. A časem se snad dostane i na další texty Agoty Kristofové.