S Ivanem Blatným jsem se nikdy osobně nesetkal, ani jsem nemohl. V roce, kdy zemřel jsem četl maximálně tak Káju Maříka. Jeho život a osud jsem objevil až na střední škole, díky legendě české novinařiny Karlu Kynclovi, který o něm napsal rozhlasovou reportáž, která se ke mně dostala v tištěné podobě. Ten příběh mě ohromil: Vyhnaný básník, který žil zapomenutý v psychiatrické léčebně. Jednoho dne však spravedlnost ukázala svou vlídnou tvář a díky dobré slečně Meachamové se jeho texty dostaly k Josefu Škvoreckému. Ten ani nevěděl, že Blatný stále žije. Ba co víc – že žije a stále píše skvělé verše. A tak mu v roce 1979 v Torontu vyšla básnická sbírka Stará bydliště, která Blatného vrátila tam, kam patřil celý život: Na piedestal české poezie.

Blatný zemřel v roce 1991, do svého rodného Brna se vrátil až v urně. Co se ale do Brna a Česka obecně vrátilo byla jeho poezie. Martin Reiner celý tento příběh vypráví na úctyhodném rozměru šesti stovek stran. Jeho vyprávění má kořeny mnohem hlouběji, již v době těsně před zrozením budoucí básnické modly. Vypráví nejen jeho příběh, ale také příběh jeho věrných – Nezvala, Halase nebo Ortena. Kniha vypráví příběh českého „dada“ i příběh československé historie optikou kulturní periferie.

Co se formy týče, Martin Reiner zvolil zvláštní, možná úplně nový styl. Básník je román, i když to tak na první pohled nevypadá. Je to něco mezi dokumentem, románem, biografií a esejem. Text je tak věrný, že se vám dokonale povede vžít se do jeho aktérů i do prostředí, které popisuje. Těch šest set stran vypadá hrozivě, ale brzy na rozsah zapomenete a budete si přát, aby kniha měla stránek ještě víc. Reiner nedělá z Blatného mramorový pomník, nevyhýbá se ničemu a nedělá z něj svatého.

Román Básník má jen jednu nevýhodu. Odkaz Ivana Blatného si zaslouží větší popularizaci mezi širokou veřejností. Nejen kvůli příběhu, který je sám o sobě zajímavý, ale především kvůli skvělým veršům, které po sobě Ivan Blatný na tomto světě zanechal. Nebylo Reinerovou ambicí udělat z Blatného post-mortem superstar. Ta kniha je psána pro nás, kteří jsme Ivanem Blatným fascinováni a obávám se, že pro masové publikum Blatným dosud nepolíbené psána není. Je to škoda.. Každopádně ale román Básník splatil dluh, který naše společnost vůči Blatnému stále měla. A to se Reinerovi povedlo dokonale.

Hodnocení: 90%