Bohéma především připomíná tu skutečnost, jak jsou herci, herečky a lidé od filmu závislí na době a nátuře mocných. Jak jsou tito přecitlivělí (tím pádem ale hereckého umění schopní a ochotní) lidé, potřebující ke svému životu divadla, kina, filmové štáby, státní finanční podporu nejrůznějšího druhu, publikum, které za nimi přijde atd. atd. - jak jsou tito lidé náchylní k více či méně aktivnímu přikyvování dějinným kulisám, víc než např. malíři, skladatelé nebo spisovatelé (ano, těžko hrát Hamleta do šuplíku). Je to někdy skutečně smutný pohled na tehdejší celebrity, jak kličkují, trápí je svědomí a nebo se svědomí v sobě snaží opít rohlíkem. Za nacismu a na počátku komunistické totality šlo ale bez metafor o život. Později už vás od filmu mohli jen vyhodit a odstavit. Jenže co je herec, který nehraje, režisér, který nemůže být na place. Sejde z očí, sejde z mysli....umře zaživa. Tak snad to nějak půjde, zadat si jen trochu, nedělat velká zbytečná gesta, nenápadně přikyvovat.... Zachovat si svůj způsob života, svoji úroveň....Tím větší čest výjimkám z těchto smutných pravidel. Ale ještě něco Bohéma popisuje: ty situace, kdy si člověk po nějaké době řekne Dost! a snaží se, místo výmluv, vrátit si nějak důstojnost a čest. Člověk se přece může stát lepším vždycky..a měl by dost tu možnost. I herec nebo režisér!

A že vám Bohéma v něčem připomíná třeba všechny ty hroší kůže české pop music, které dodnes slyšíte z rádia a televize a ještě si moc dobře pamatujete, kam až lezly Husákovi a spol.?  Inu, někteří musí být u koryt každopádně a ideály v té tlačenici tak strašně překážejí.....