Medicínský establishment se stal vážným nebezpečím pro zdraví

13.5.2014 /

Tomáš Weiss

Hlavně to zdravíčko, přejeme si - a je pravda, že je lepší být zdravý a bohatý než chudý a nemocný. Jenže ze zdraví se stalo novodobé náboženství a z lékařů kněží. Když lékař něco řekne, málokdo dokáže odporovat. Zdravotnický systém nás zamotal do svých pavučin diagnóz, výkonů a specialistů tak, že jsme ztratili pojem o tom, jestli je zdraví ještě vůbec naše nebo "jejich". Hlavně o invazi medicíny do našich životů je nové vydání knihy Ivana Illicha Limity medicíny.

Medicína je produkt a my jsme klienti. Brr, zní to opravdu strašidelně. Byznys s naším zdravím je miliardový - a kde jde o miliardy, tam musí člověk ustoupit trochu stranou. Všechny ty chemie, budovy, přístroje a specialisté - maličký paciente, přistup blíže. Jak vlastně dokázali lidé kdysi (třeba před sto lety) přežít jeden, jeden jediný den? S bábou kořenářkou nebo jedním šamanem, s věčně zhuleným pohledem a roztaženýma zorničkama.

Illich přitom za viníky dnešního stavu neoznačuje ani jen zdravotníky, ani jen podnikatele ve zdravotnictví, ani pouze dětinské chování pacientů. Všichni dohromady vytváříme cosi, co ničí celou společnost. Zbožštili jsme zdravotechniku, ztratili smysl pro celky, poztráceli úctu k životu i ke smrti.

Illichova kniha, která v USA vyšla už v roce 1974 ( v 70. letech došlo v USA k podobně strmému nárůstu nákladů na zdravotnictví, jako u nás v letech 90.), varuje příliš důvěřivé obyvatele euro-americké civilizace před tím, že úžasný technologický pokrok medicíny není bez rizika a že poškození místo uzdravení hrozí mnohem častěji, než by si chtěli sami připustit. Jak je dnes těžké odděit potřebnou péči od kšeftu, skutečnou prevenc nemoci od vytváření závislosti člověka na systému.

A léčba tohoto stavu? Emancipace pacientů a nutnost politické prozíravosti. Lékaři nemají mít exkluzivní právo rozhodovat o tom, co je nemoc. Víme z vlastní zkušenosti, že často sami nevědí a přitom nám s tváří pokerového hráče servírují medikamenty. Medicíně by měl spadnou hřebínek. Měla by se s pokorou zařadit mezi další pomáhající profese. Měla by být přítomná jako alternativa k jiným alternativám a ne jako suverén, který zdraví a nemocím jako jediný dává jména a znaménka.

"Nebezpečí, které představuje dnešní medicína pro zdraví populace je analogické k nebezpečí, které představuje objem a intenzita dopravy pro mobilitu, nebezpečí, které vzdělávání a média představují pro učení, nebo nebezpečí, které urbanizace představuje pro kompetntní vybudování vlastního domova."

Kniha, které se v zájmu vlastního zdraví vyplatí věnovat čas.