Přestože recenze amerických médií jsou spíš rozpačité (kritici vyčítají hlavně neúměrný rozsah a nepříjemnou uměleckou nevyváženost díla), sám Auster, který román začal psát v 66 letech (byl tak starý, jako jeho otec, když zemřel - ve velké části knihy je právě Austerův otec hlavním hrdinou), považuje román za největší knihu svého života. Nejen kvůli rozsahu, ale hlavně kvůli přesvědčení, že toto je ta kniha, na kterou celý život čekal a na kterou se vším svým dosavadním psaním připravoval.

.....

„Vydat se na dráhu spisovatele není stejné rozhodnutí jako stát se lékařem nebo policistou. Spisovatel si svůj úděl nevybírá, je k němu předurčen. A jakmile se smíříte s tím, že se pro nic jiného, než pro psaní, nehodíte, buďte připraveni na dlouhou a trnitou cestu.“

Americký spisovatel Paul Auster se narodil 3. února v roce 1947 v Newarku ve státě New Jersey. Již během studií na Kolumbijské univerzitě začal psát svůj první román a také překládat z francouzštiny.

Do povědomí čtenářů i kritiky se zapsal až znamenitou prózou The New York Trilogy z roku 1987 (česky Newyorská trilogie, vyšlo v roce 2000). Austerovo rozsáhlé dílo zahrnuje romány, sbírky poezie, eseje, scénáře, překlady i písňové texty. Pro jeho tvorbu je charakteristický především silný autobiografický prvek: vystupují zde reálné postavy, ovšem čtenář si nikdy nemůže být jist, nakolik je tento autobiografický prvek skutečně autobiografický a nakolik se jedná o pouhou fabuli vyprávění.

Vedle literatury se věnuje i psaní scénářů - jeho snímek Smoke (Kouř) získal na Berlinale v roce 1995 Stříbrného medvěda. Auster si také vyzkoušel hereckou profesi (The Music of Chance, 2001) a roli režiséra (Blue in the Face, 1995, spolu s Waynem Wangem, Lulu on the Bridge). Evropské filmové festivaly letos uvedly i jeho druhý celovečerní film Vnitřní život Martina Frosta. 

Paul Auster v současnosti žije v newyorské čtvrti Brooklyn.

převzato ze stránek Pražského festivalu spisovatelů, jehož byl Auster hostem v roce 2008

K psaní nepoužíváte počítač?

Ne, již pár desítek let mám svůj starý psací stroj. Má takových padesát let. Počítače mrznou, věčně se v nich něco kazí, nač mi to je? Nejdůležitější jsou slova. Je nepodstatné, v jaké podobě vznikají, nebo v jaké proniknou k čtenáři. Počítá se příběh.