John Fowles - Mág

Johna Fowlese není třeba příliš představovat, vždyť je to jeden z nejlepších britských prozaiků 2. poloviny 20. století. Řada knih vyšla i u nás, namátkou například Sběratel, nebo Francouzova milenka (a obě knihy byly i zfilmované). I kniha Mág, která nedávno vyšla v Knize Zlín už jednou ležela na českých pultech - koncem devadesátých let ji vydal Volvox Globator. Po patnácti letech tak tento nejrozsáhlejší Fowlesův román (v tomto vydání jeho délka přesáhla 800 stran!) vychází znovu a znovu se můžeme zabořit do komplikovaného příběhu, náročné stavby a důležitých myšlenek. Příběh mladého absolventa literárních studií na Oxfordské univerzitě Nicholase Urfa začíná a končí v Londýně, jeho převážná část se však odehrává na řeckém ostrově Fraxos, kam Nicholas přijíždí vyučovat angličtinu. Osamělý a stereotypní život Nicholase přivede k setkání s řeckým boháčem Mauricem Conchisem, který na ostrově žije. Conchis postupně Nicholase zapojuje do mnoha peripetií jakéhosi experimentálního dramatu, v němž se stírají hranice mezi realitou a fantazií a řád vymezený běžnými pravidly lidského chování přestává platit. Udělejte si čas a věnujte ho této knize, nebudete zklamaní.

Christian Kracht: Impérium

V mém výběru se snažím střídat známé autory s těmi méně známými - a mezi ty stoprocentně patří švýcarský Christian Kracht – původní profesí novinář, který debutoval v roce 1995 knihou Země vláken. Jeho čtvrtý román (a zároveň první v českém překladu) je Impérium a vypráví příběh Augusta Engelhardta, který na začátku 20. století cestoval do Nové Guineje (tehdejší německé kolonie), aby si tam pořídil kokosovou pláž. Chce se v životě živit pouze kokosovými ořechy – je totiž vegetarián. Tato postava skutečně existovala a Kracht na ní navěsil smyšlený příběh o nudistovi, který tam  tam žil podle svých zásad, což znamená: aby založil společenství, které jako svatý grál uctívá kokosový ořech. Zatímco Engelhardt zakládá nové náboženství, jiný vegetarián si podmaňuje Evropu. Druhá linka příběhu totiž sleduje osud Adolfa Hitlera a jeho cestu dějinami.

Mark Pastor: Zlá žena

Na začátku 20. století se v Barceloně šířil strach. Někdo unášel malé děti a zvěsti mluvily o děsivé příšeře, upírce. To není románová fikce, ale skutečný případ známý jako „Upírka z ulice Ponent“. Skutečná vražedkyně byla později dopadena a na veřejnost se dostala děsivá pravda. Na svědomí měla 12 dokázaných obětí, ve skutečnosti jich však bylo mnohem víc. Literárně tento děsivý příběh, který nedávno „oslavil“ stoleté výročí zpracoval Marc Pastor v knize Zlá žena. A nemusíte se bát, že vás bude šetřit. Už první pohled napoví, že o syrové popisy nebude nouze a že hranice toho, co si Marc Pastor dovolil napsat je hodně, hodně daleko od nějaké umírněnosti. Atmosféra knihy vám připomene klasiky světového hororu, ale nechybí pro odlehčení ani černý humor. Podle záložky knihy to není jen román o vraždění a hrůzách, ale také o Barceloně té doby, tehdejší společnosti a společenské smetánce. Není to sice „kniha na deku“, ale nudit se u ní rozhodně nebudeme. Působivost pak násobí skvělé provedení: kniha je plná temných ilustrací.

Václav Kahuda: Vítr, tma, přítomnost

Václav Kahuda, bývalý hrobař, se na české literární scéně zjevil v druhé polovině 90. let. Mezi lety 1997 a 2001 mu vyšlo pět knih – jedna ročně. Pak se odmlčel, protože, jak říkal, vše co chtěl říct již řekl. Teď po třinácti letech se vrátil a zdá se, že ve velkém stylu. Vítr, tma, přítomnost je kniha, která má na české podmínky nezvyklý rozsah - více než sedm stovek stran. Již toto sebevědomí, že čtenář ve zrychlené době sáhne po takto silné knize (která zároveň není řídkou „eronovelou“) si zaslouží respekt a naší zvýšenou pozornost. A právem. Stránky knihy jsou plné chutného, barvitého vyprávění. Jeho slova nejsou plytká – jsou bohatá a tělnatá. Osobnost autora se nezapře, nota bene je to román autobiografický a autentický. V první kapitole se vypravěč rozhodne, že přijde na kloub dávné rodinné události ze čtyřicátých let, kdy jeho dědu, inženýra a nadaného konstruktéra v tehdejší ČKD, odvezli příslušníci německé tajné policie kamsi do Říše, kde se jej snažili přimět ke spolupráci. Když po několikáté odmítne, vrátí se v pořádku domů, druhý den ráno ve svém bytě však nevysvětlitelně zemře. Vypravěčova pouť po českých i německých archivech není odměněna jednoznačným vysvětlením. Otevírá však exkurzi do zákulisí funkce mocenských aparátů, doplněnou barokně pestrou mozaikou čistě soukromých i globálně-ekonomických událostí, skládajících dohromady nesnadný obraz naší současnosti. Zdá se, že volání po velkém českém románu, které v poslední době silně rezonuje v literární kritice, bylo vyslyšeno.

David Walliams: Krysburger

Bonbonek na závěr. David Walliams je takový novodobý Roald Dahl. Jeho dětské příběhy jsou hravé a uspokojí nejen malé čtenáře, ale i jejich rodiče (i nerodiče dospělého věku). Už jeho prvotina – Kluk v sukních – získala autorovi mimořádnou popularitu, a s každou další byla ta popularita větší a větší. Zatím jich napsal šest, pět z nich je přeložených do češtiny. Ale zpět ke Krysburgru:  Jak je u Walliamse obvyklé, nemají to jeho hrdinové v životě snadné. Ani Zoe není výjimkou. Její táta se po smrti Zoeiny mámy podruhé oženil, ale neměl v tomhle směru zrovna štěstí. Sheila je uječená a bezkonkurenčně nejlínější osoba široko daleko. Svoji nevlastní dceru bytostně nesnáší. A aby toho nebylo málo, největší násilnice ve škole si chudáka Zoe vybrala za terč svých nejapných žertů. Zoe se cítí osamělá a nešťastná. Proto se zaraduje, když jednoho dne do jejího pokoje zabloudí roztomilé krysí mládě – neděste se, může se to stát i v lepších rodinách. Holčička si ho rychle ochočí a začne ho učit cirkusovým kouskům. Na malého krysáka však číhá velké nebezpečí. Má na něj spadeno majitel firmy na výrobu... Čeho? To si snadno odvodíte z názvu knížky.