Knižní pól 31. 5. 2014

Současné české divadlo je v podobně nové historické situaci jako současná česká literatura. Od devadesátých let vychází ročně kolem patnácti tisíc titulů, většinou víc, jen největší nakladatel, skupina Albatros, jich ročně pod svými 10 značkami vydá tisícovku. Zrovna tak divadel je v Praze tolik, co nikdy předtím. V regionech je stav proměnlivý a problematičtější, ale divadelní aktivity na sebe hojně berou podobu site specific, tedy divadel v nedivadelních prostorech, o nejrůznějších festivalech nemluvě. Obtížnější je pojmenovat tendence a rozlišit kvalitu, i když se o to poctivě snaží Divadelní noviny nebo Radokovy ceny. O to cennější je publikace Marty Ljubkové a řady spoluautorů Šťastná generace, která nese podtitul Režiséři z Alterny.

Kniha Šťastná generace představuje nejmladší, ale už etablované režiséry, kteří studia na pražské DAMU završili po roce 2000. Alternou z podtitulu je míněna Katedra alternativního a loutkového divadla. Jejich inscenace už spoluurčují podobu současného českého divadla včetně Národního. Jsou to Jiří Adámek, Jiří Havelka, Petra Tejnorová, Rosťa Novák a dvojice SKUTR, což jsou Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Jejich generace a tahle šestice zvláště - jak píše v úvodu Jan Dvořák - měla štěstí na dobré pedagogy a nově otevřený prostor pro divadlo, bez minulých omezení. A paradoxně jejím štěstím je i bezdomovectví: nezakotvili ve stálém angažmá a tak si uchovávají možnost volby.

Divadelní publikace o šesti mladých režisérech Šťastná generace je částečnou, výběrovou přehlídkou současného českého divadla. Stejně jako knihu vydanou nakladatelstvím Pražská scéna vám mohu doporučit i inscenace těchto režisérů.

Na rozdíl od divadelní sezóny letošní sezóna výletní je ještě na začátku a tak jsem otevřel průvodce, který je zřejmě prvním svého druhu. Jmenuje se Současná umělecká díla v krajině a přináší velkou část nejrůznějších, objektů zasazovaných hlavně v posledních letech do české krajiny podobně jako kdysi boží muka nebo Braunův Betlém u Kuksu. Průkopnický bedekr vznikl ve spolupráci tří specialistů - historičky umění, sochařky a geologa: Radoslavy Schmelzové, Dagmar Šubrtové a Radka Mikuláše.

Pokud chodíte krajinou alespoň občas a objevujete ji, možná už jste se s některými objekty setkali, třeba s betonovým křeslem Zdeňka Ruffera u Mořinky na západ od Prahy, nebo jste byli na rozhledně Bára u Chrudimi postavené podle návrhu architekta Martina Rajniše. Tahle rozhledna má navíc příběh: Otevřena byla 21. června 2008. O pouhé čtyři dny později přišla bouře s tornádem a vzdušný vír rozhlednu proměnil v hromadu trosek. Chrudim se zachovala úžasně, hned druhý den se na radnici rozhodli postavit ji znovu. Odolnější Bára II byla zpřístupněna 3. září 2009.

Díla v krajině jsou uvedena podle autorů, ale kniha je vybavená místopisným rejstříkem, a tak si můžete najít pro plánovaný výlet i cíl, který obvykle na turistických mapách nenajdete.

Průvodce Současná umělecká díla v krajině vydalo nakladatelství Academia.

Kniha Františka Koukolíka Metuzalém je také průvodcem, ale průvodcem pro člověka ve specifické situaci, které se ovšem vyhneme, jen když včas zemřeme. Podtitul zní O stárnutí a stáří. Názvem knihy autor naznačuje naději, tedy dosažení vysokého věku, a ve svých textech ji naplňuje: píše totiž o obtížích, ale seznamuje s variantami, postupy a fakty, které pomáhají stáří porozumět. A když něčemu porozumíte, dokážete to lépe přijmout.

Kniha Metuzalém vznikla jako záznam šestnáctidílného pořadu odvysílaného poprvé na ČT2 v roce 2012. Můžete si ho pustit kdykoli - najdete ho v televizním archivu na internetu a je to výtečný seriál, i když to není zrovna sitcom. František Koukolík ovšem původní scénář omezený patnácti minutami každého dílu velice rozšířil a tak je šestnáct kapitol mnohem obsažnějším průvodcem stárnutím. Průvodcem a rádcem: pan doktor Koukolík neskrývá, že mu jde o to, jak své posluchače a čtenáře připravit na úspěšné stárnutí. Jednou ze zásad je používání zdravého rozumu, kterým je obdarována zřejmě asi tak čtvrtina lidí - protože tolik jich prý podle výzkumných modelů stárne úspěšně. Úspěšně rovná se v duševní a tělesné pohodě. Ta první podmínka je samozřejmě ovlivnitelná více než druhá a Koukolík užívá pěknou metaforu: Úspěšné stárnutí je něco jako strom, který vyrůstá ze života, který máme za sebou. Tedy úspěšné stárnutí si připravujete celý život, ne až někdy po padesátce. A důležité jsou tyto faktory: pozitivní pohled na svět, sebeúcta, pocit, že mám život pod kontrolou, schopnost něco nového se učit. Ovšem na závěr je tu i varování, které by měli brát v potaz lidé zodpovědní za život společenství, tedy politici, neboť hlavně oni by se měli starat, aby jejich voliči nepropadali do bídy. Podle výzkume ve Velké Británii se přes veškerý technologický i sociální pokrok nezměnil jeden vztah: lidé žijící v bídě umírají dříve a mizerněji než lidé, kteří v bídě nežijí.

Knihu Františka Koukolíka Metuzalém vydalo nakladatelství Karolinum.

Knihomolství má různé podoby a jednu z nich si vybral rodák ze Severní Karolíny Charlie Lovett pro svůj román Dobrodružství milovníka knih, k názvu přidal ještě vysvětlení Román o posedlosti. Ta posedlost není samozřejmě ďábelská, je to zakletí antikvářské a v příběhu je hlavní rekvizitou výtisk románu alžbětinského dramatika Roberta Greena Pandosto. Kolem tohoto sešitku se točí příběh hlavní postavy, amerického antikváře Petera, který po smrti své ženy Amandy odjede do Anglie, aby se tam vrátil ke své zálibě: starým tiskům. Nejenže v jedné knize objeví portrét své zesnulé ženy, ale dostane se také k unikátnímu exempláři, který byl údajně předlohou pro Shakespearovu Zimní pohádku. A z knihomolského příběhu je rázem detektivka anglického střihu, která si pohrává i s anglickým literárněhistorickým evergreenem, totiž jak je to s Shakespearovým autorstvím. Lovett vyprávění oživuje vsuvkami z dávnějších dob včetně scény se Shakespearem, která rekonstruuje, jak se do výtisku Pandosta dostaly Shakespearovy poznámky. Román Dobrodružství milovníka knih se pátráním po historických souvislostech a hrou s relikvií podobá knihám Dana Browna. Není divu, že se stal v anglosaském světě bestsellerem. V Česku na něj vsadilo nakladatelství Paseka v překladu Hany Petrákové.

Nedávno jsem tu upozorňoval na román Petra Stančíka Mlýn na mumie, který se odehrává v době prusko-rakouské války v roce 1866. Do stejné doby zasadil svou románovou prvotinu Jiné životy Hynka Harra Jakub Dotlačil, ročník 1979. Určitě nebyl Stančíkem ovlivněn a tak můžeme spekulovat, do jaké míry se i touto knihou projevuje zřetelná tendence současné české prózy k návratům do 19. století. Pozoruhodné je, že podobně jako Stančík si Dotlačil pohrává s fantasknem ve stylu Jakuba Arbesa. Pokud patříte ke čtenářům jeho proslulých próz, patří do vaší knihovny i román, nebo spíš romaneto Jiné životy Hynka Harra. Vydalo ho nakladatelství Host.

Na bojišti nedaleko Hradce Králové v roce 1866 začíná i román Mileny Štráfeldové Guláš pro Masaryka. Jídlo a guláš především tu hrají roli, Masarykovi se servíruje v Židlochovicích. Ale titul je to obrazný. Kniha představuje především na cibulce drobných historek vařenou ságu s kronikou, nové převyprávění českých dějin od druhé poloviny 19. století do konce nacistické okupace. Milena Štráfeldová si s historickými událostmi i postavami trochu hraje a ten guláš se tak dá vztáhnout i na českou společnost. Tahle jemná ironie jejímu příběhu svědčí, odpovídá odstupu, který uplynul od let, kdy Fügner s Tyršem zakládali Tělocvičnou jednotu Pražskou, pozdějšího Sokola. V nadsázce řečeno je román Mileny Štráfeldové Guláš pro Masaryka zábavnou a čtivou podobou českých dějin několika desetiletí. Vydalo ho nakladatelství Mladá fronta.