Velmi otevřeně, ostatně jak má Ensler ve zvyku, o dalších měsících poté píše v knize V těle světa. Nahlas přemýšlí, proč zrovna on, a proč zrovna v děloze. Popisuje všechna ta stádia, od chvíle, kdy se člověk nález dozví. Jak je rezignovaný, jak se začne bát, jak začne vnimat jinak svět kolem sebe, jak se začne ptát "proč zrovna já?". Kapitola Čím jsem si to přivodila je možná vůbec nejsilnější z celé knihy. Alespoň ukázku:

Bylo to tím, že jsem jedla tofu?

Bylo to tím, že mi ztroskotala dvě manželství?

Bylo to tím, že jsem nikdy neměla děti?

Bylo to tím, že jsem tolik mluvila o vagínách?

Bylo to velkoměstem?

Bylo to tím, že jsem se zoufale snažila změnit svět?

Bylo to tím, že jsem se nevyhýbala ženáčům?

Bylo to třiceti lety vegetariánství?

Bylo to pitím vody z petek?

Bylo to hormonální antikoncepcí?

Bylo to nedostatkem manitinelů?

Bylo to přemírou zdí?

Vybral jsem z litanie jen část, ale myslím, že tušíte, co nám chce autorka říct: čert ví, čím to je! Rakovina je ruská ruleta. Najednou prásk!...a vaše tělo patří i jí. Samozřejmě, že se i díky možnostem civilizovaného zdravotního systému nakonec Ensler pustí do boje. Operace, dočasný boční vývod, chemoterapie v několika etapách...Jak strašně jsou v té chvíli důležití "vaši" lidé kolem vás! Však to také pacientka s dojetím oceňuje - obětavost blízkých. Když je jí zle, myslí také na všechny ty příběhy, které slyšela. Myslí třeba na statečné ženy z Konga, které zažily ponížení a ztráty, po kterých už snad ani nejde žít. Ensler těmhle ženám kdysi pomohla z nejhoršího a teď vlastně jejich síla k životu pomáhá jí. A podobně jako mluvení o vagínách mělo a má pro mnohé ženy terapeutický smysl a bylo by chybou zapamatovat si z ní  jen to provokativní rytmické skandování třeskutého slova KUNDA (kdo byl na některém představení podle knihy, ví o čem píšu), může mít pro lidi, ponižované rakovinou, velký smysl možná právě tahle kniha.