Růst HDP (hrubý domácí produkt) je božstvo. S růstem Růstu ale hrozí lidské společnosti ekonomická a sociální past. Jsou tací, kteří doufají, že se z obklíčení prorůstujeme, ale základní lidská zkušenost, kterou jsme načerpali za svůj život, drží vztyčený varovný prst. Něco tady smrdí! Nárůst populace, plošné zlepšování její životní úrovně, devastace přírody, vymírání zvířecích druhů, změny teplot a vodních systémů na zeměkouli, zdevastované zahnojené moře...možná je Gaia skutečně zázračný a mocný systém, ale opravdu unese nekonečně aut, nekonečně tuňáků v konzervě, nekonečně obyvatel?

Dostali jsem se, tedy euro-americká civilizace, do takové zoo blahobytu. Energie, pitná voda, potraviny, obrázky, informace....to všechno k nám přichází jaksi automaticky, nemusíme proto nic udělat. Máme voňavá WC a vymydlené auto. Jenže: všechno má nějaké své důsledky. My ale často nechce slyšet nic jiného, než že po krátkém období propadu a stagnace přijde zase delší období růstu. Tak jsme naučení, jsme součástky ekonomického myšlení trvale udržitelného nadbytku. Jaká bude cena? Doufáme, že stihneme zmizet bez placení.

Ale existují i modely jiné ekonomie. Takové, které chtějí třeba zabránit "privatizaci zisků a socializaci ztrát", čili když to něco vynáší, je to jen moje, když to prodělává, zaplaťte to všichni. A co to všeobecné zadlužování? "Kdo se vládně nezadlužuje, okrádá vlastní stát", to je to heslo, která nám denodenně politici cpou.

Je přímo osvobozující alespoň číst o ekonomických alternativách. Znovu si připomenout, že bez určitých lidských ekonomických vizí, by se nezlepšily ani základní pracovní podmínky, že idea družstevního bankovnictví, kde každý dohlédne na svoje peníze, fungovala a znovu začíná fungovat, přečíst si několikrát Ruskinovy věty, že" není jedno, jak jsme k penězům přišli a není jedno, jak je utratíme. Je třeba je vydělat tak, aby neztěžkly lidskými slzami a utratit tak, aby rozhojnily život-tedy pokud možno i přírodu."

V knize jsou dále popsány třeba pokusy osvobodit ekonomiku od úroků, tedy peníze by se vám v bance ani neztrácely, ani nerozmnožovaly. A také Gánhdího postoj, shrnutý do konstatování, že "Země má dost prostředků na obživu tolika lidí, ale ne dost na vykrmování tolika hamounů". Mimochodem, právě Gánhdí byl průkopníkem cíleného nakupování od místních výrobců. Podporuj místní komunitu, ona to bude, kdo tě podpoří v těžkostech, ne hypermarketový řetězec.

Jako pohádka se čte příběh mikroúvěrů, který v Indii začal chudým poskytovat Muhammad Yunus. Úvěr pro lidi, kteří banky nezajímali. Projekt, který vznikl v hlavně mladého ekonoma s diplomem z americké univerzity. Jednou, po návratu na indický venkov, zažil deziluzi ze své vědy. Kniha o ekonomických disidentech je vlastně pomůcka pro každého s takovou deziluzí. Jde to i jinak. Možná že jen lokálně, ale o to právě jde. V globální ekonomice na člověka žádné štěstí nečeká.