Sám Geroge R.R.Martin (1948) vypadá trochu jako zestárlý rytíř. Jak se píše v jeho wiki profilu: "Martinovy postavy mají mnoho tváří a mívají komplikovanou minulost, motivace a ambice. Žádná z nich nemá nerealistické štěstí a smůla, zranění a smrt (nebo falešná smrt) může potkat kteroukoliv z nich - bez ohledu na to, jestli postava patří mezi hlavní nebo vedlejší nebo jak moc ji má čtenář v oblibě. Martin však považuje svůj sklon k zabíjení důležitých postav za nutnost pro hloubku příběhu: "...když je moje postava v nebezpečí, chci, abyste se báli obrátit stránku."

Jednotlivé části právě vydané knihy psal autor postupně deset let: Potulného rytíře v roce 1999, Přísežný meč v roce 2003 a Tajemného rytíře v roce 2010.

A tohle o knize mimo jiné píše literární publicista Boris Hokr na serveru iLiteratura:"Jedná o skvělou ukázku toho, jak lze napsat špinavou rytířskou fantasy – bez jediného zbytečného slova, krátkou, a přitom komplexní a přes zdánlivou podobnost zápletek (příjezd na místo, seznámení s postavami a postavičkami, komplikace, souboj nebo turnaj coby kataklyzma, závěrečné setkání s postavou a následný rozhovor relativizující southparkovské „dnes jsme se naučili...“) rozmanitou. A pro fanoušky Hry o trůny se jedná o absolutní nutnost (za sebe dodávám, že hlavně proto, aby se zvýšil zájem o další Martinovy povídky a sbírky).

Dodejme, že např. povídky ve sbírce Nečekané variace ukazují na široký Martinův autorský záběr: sci-fi, fantasy a horor.

Takže: na koně! Antihrdinská rytířská cesta začíná.