Musím se přiznat že na Valhalu jsem opravdu velice těšila a slibovala jsem jí od ní hrozně hodně. O to více mne mrzí, že jsem z ní byla drobátko zklamaná. Ale hned vám taky vysvětlím proč. Valhale se rozhodně nedá vytknout nápaditost i celkové zpracování děje a ta knížka má rozhodně velký potenciál, ale nějak se časem ukázalo, že to není zrovna můj šálek čaje. Už asi do poloviny knížky jsem se do čtení musela vyloženě dokopávat a byla doba, kdy jsem jí nečetla vůbec, protože se mi do ní vůbec nechtělo.

Možná by se hodilo říct také něco k ději, že, Takže… všechno začíná sestřelením mladého pilota I. světové války Arnima von Galwitz. V leteckých jednotkách kolují už pěkně dlouho zvěsti o překrásných Valkýrách, které se usazují na křídla letadel jejichž piloti jsou poté brzy sestřeleni. I Arnim brzy zjistí, že Valkýry nejsou jen vymyšlené postavy, ale že jsou, stejně jako on z masa a kostí. A mají svůj cíl a záměr. Sestřelené letce odvádějí do velmi zvláštní a rozsáhlé Valhaly, kde dál plní své funkce pilotů i když za letku jiného národa a jiné země.

Přičítám to dvěma věcem. Ta první je právě ta epičnost, která může někoho oslovit a někoho spíš naopak totálně odradit. Ve světě Valhaly jsem se ztrácela a občas jsem si nebyla jistá, kde zrovna jsem a která postava patří ke komu a jakou má v knize roli. Tenhle trabl by krásně vyřešila pěkná mapa celé Valhaly – seznam všech postav v knize je, pěkně na konci a moc pěkně zpracovaný, ale uznejte, bavilo by vás během toho, co čtete nějaký příběh pořád listovat na konec knihy a hledat kdo je kdo?

Jinak se ději jako takovému nedá nic moc vytknout. Valhala je opravdu záležitost s nápadem, ale osobně bych myslím si více ocenila nové vydání v provedení, jak bylo původně – tedy každá část zvlášť. V tomto, sice krásném, ale poněkud nepraktickém vydání se Valhala moc číst nedá. Do autobusu nebo do vlaku si jí nevezmete neb je děsivě těká, navíc tlustá a rozměrově velká a tudíž neuvěřitelně nepraktická. V posteli v noci se taky moc dobře nedrží takže zbývá buď čtení v leže nebo v sedě s tím, ž jí máte položenou nikde na stole – a to taky není zrovna ideální pozice pro čtení co myslíte?

K příběhu jako takovému v podstatě žádné výhrady nemám. Zkombinovat První světovou válku, svět Valhaly a jemně se dostat až do Druhé světové války je docela zajímavý nápad se kterým kromě Františka Novotného asi zase jen tak někdo nepříde.