Knižní pól 20. 12. 2014

Pokud hledáte jako vánoční dárek velkou a krásnou knihu o českých dějinách, doporučuji vaší pozornosti monumentální dílo jedenadvaceti českých historiků Husitské století. Tahle výpravná publikace ohlašuje i jedno z nejvýznamnějších výročí roku 2015 - mučednickou smrt Jana Husa v Kostnici před šesti sty lety.

Téměř osmisetstránkové dílo navazuje edičně na dva předchozí svazky Přemyslovci a Lucemburkové, ale také na dílo Františka Šmahela. Editoři ohraničují české husitské století na počátku rokem 1402, kdy se Jan Hus stal kazatelem v Betlémské kapli, a v závěru rokem 1485, kdy byl v Kutné Hoře na českém zemském sněmu uzavřen mezi kališníky a katolíky náboženský mír. Ten znamenal zrovnoprávnění obou vyznání, definitivně ukončil husitskou revoluci a otevřel cestu k hospodářskému rozvoji země. Historické poučení je zjevné: tolerance je zárukou prosperity.

Ale zpět ke knize Husitské století. Zvolená koncepce, členění kapitol podle různých aspektů a fenoménů, vytváří ucelený obraz složité doby a přes obrovský čas, který od té doby uplynul, umožňuje porozumět tomu, co se v českých zemích v 15. století odehrávalo. A nejen tehdy, protože spor o husitství se někdy zastřeně, ale i otevřeně promítá do současnosti. Zajímavá je z tohoto pohledu kapitola Pohled zvnějšku: husité a cizina, kterou napsal Jaroslav Svátek. Poslechněte si tohle: Protihusitská propaganda v zahraničí se kromě ztotožňování celého národa s husity vyznačovala dalším rysem: místo polemiky s idejemi útočila spíše na jednotlivce, v první fázi nejvíce na Husa a Žižku, v druhé pak na Rokycanu a „husitského krále“ Jiříka z Poděbrad.

Možná si vzpomenete na nedávná devadesátá léta, kdy se stalo téměř módou mluvit o Janu Žižkovi jako o loupežníkovi. V Žižkově medailonu od Petra Čorneje si můžete přečíst, jak to pravděpodobně s Žižkou a jeho kriminálnictvím bylo a co z jeho života má skutečnou váhu.

Kniha Husitské století naplňuje jednu výraznou ambici - ukázat hnutí jako součást evropských dějin a jeho nepopiratelný význam pro další vývoj Evropy. O tom, že husitství předjímalo a inspirovalo pozdější reformaci, není pochyb, také proto je pro katolíky dodnes hořkým soustem. V závěru knihy je připomenut jeden nepříliš známý, ale velmi symbolický detail: Masaryk vystoupil s vyhlášením boje habsburské monarchii v den výročí Husova upálení, 6. července 1915, v Reformačním sále ženevské univerzity. A slova Pravda vítězí na české prezidentské vlajce pocházejí z husitského Pravda Páně vítězí.

Monografie Husitské století je zároveň velkou galerií, obrazový doprovod zahrnuje jak dobové umění, tak dokumenty, ale i mapy a například také pozoruhodnou demografickou rekonstrukci Starého Města pražského. Ta ukazuje soustředění českých obyvatel kolem Betlémské kaple a německou většinu kolem Staroměstského náměstí.

Editory knihy Husitské století jsou Pavlína Cermanová, Robert Novotný a Pavel Soukup, vydalo ji ve volné reprezentativní ediční řadě věnované české státnosti Nakladatelství Lidové noviny.

Doby, kdy náboženská víra zásadně proměňovala život v českých zemích, už jsou pryč. Vánoce jsou ale časem, kdy i bezvěrečtí Češi tíhnou k biblickým příběhům, hlavně k tomu o narození Ježíše Krista. Jenže - přiznejme si - spokojí se obvykle s útržky, po Bibli sahá málokdo - mám samozřejmě na mysli čtenáře bez konfese. Bible je náročnější četba, vyžaduje soustředění a znalosti, bez nichž je to jako čtení v jazyce, který neznáme.

Filosof Jan Sokol napsal s podtitulem Výběr textů ze Starého a Nového zákona knihu Čtení z Bible, kterou lze nazvat průvodcem Biblí. Ony vybrané texty totiž Sokol velmi hutně, ale také srozumitelně vysvětluje. Připomínám, že Jan Sokol je jedním z nejdůkladnějších znalců Bible, kromě jiného se velice účinně zasloužil o její podobu v současném českém jazyce. V závěru knihy je přidán pod názvem Výklady jakýsi slovník, který objasňuje, o co vlastně v jednotlivých biblických historiích jde, kdo byl kdo a co je co.

Pozoruhodný, velmi příhodný je ilustrační doprovod Václava Sokola, autorova bratra. Trochu snové obrazy připomínající Jana Zrzavého podporují představivost a jako by zvěrohodňovaly biblické vyprávění. Pokud se nechcete zastavit na úrovni hry na Ježíška, je Čtení z Bible připomínkou, že kniha knih patří k základům euroamerické civilizace.

Knihu Jana Sokola Čtení z Bible vydaly společně Česká biblická společnost a nakladatelství Vyšehrad.

Vánoce v české tradici se neobejdou bez tradiční kuchyně. V Česku je prý dnes na trhu asi 3000 kuchařek. Nevím, jak bych to ověřil, ale pokud chcete někoho obdarovat kuchařkou, nabízím dvě z nejčerstvějších, obě poněkud neobvyklé. Miroslav Raab, autor knížky Molekulární kuchyně, je profesí fyzik a věnoval se mechanice polymerů, v penzi přesedlal na obor zvaný molekulární gastronomie, tedy symbiózu kulinárního umění s chemií. Napsal pojednání, které není přímo kuchařkou, ale jakýmsi průvodcem, který ozřejmuje roli chemie v potravinářství. Vysvětlí například, proč rak vařením zčervená nebo proč se na žloutku vejce uvařeného natvrdo objeví zelená vrstvička. Molekulární kuchyni Miroslava Raaba vydalo nakladatelství Dauphin.

Autorem knihy Dějiny jídla ve 100 receptech je oblíbený britský gastronomický novinář William Sitwell. Do té stovky však zahrnuje i návod, jak uspořádat hostinu a také k sušené rybě je místo receptu historka ze severské ságy, kde muži ryby koupili. Sitwell totiž napsal knihu příběhů o jídle a vaření, je to vlastně velký román o jídle a jeho přípravě, o sociálním a dokonce i politickém zázemí kuchyně. Například ve Velké Británii zavedli školní obědy pro chudé děti, když se zjistilo, že do búrské války neprošlo velké množství rekrutů kvůli podvýživě. Takhle se rodil na ostrovech sociální stát a jeho symbolem je pro Sitwella skotský ječný vývar.

Sitwellovy Dějiny jídla ve 100 receptech vydalo nakladatelství Argo v překladech Aleny Heroutové, Sylvie Čapkové a Dariny Křivánkové.

Volné dny Vánoc i klidnější čas do Silvestra bývají také dobou návštěv muzeí a galerií. Ve Veletržním paláci v Praze najdete neobyčejnou expozici. Ovšem představě vánoční idyly je výstava Jiřího Sozanského 1984 Rok Orwella vzdálená víc než Praha třeba Hongkongu. Jak známo, Veletržní palác je jednou z nejvýznamnějších českých funkcionalistických staveb. V roce 1974 vyhořel a tehdejšímu řediteli Národní galerie Jiřímu Kotalíkovi se podařilo prosadit záměr vytvořit z něj galerii moderního výtvarného umění. Jenže než se tak stalo, ohořelý železobetonový skelet dlouhá léta strašil v Holešovicích, pochopitelně nepřístupný. Rekonstrukci vedl architekt Miroslav Masák - ten na samém začátku práce vyhledal Sozanského, tehdy tvořícího mimo oficiální proud, důvody Sozanský ani dnes nezná. Zkrátím to: výsledkem byla po Terezíně a Mostě další, tentokrát naprosto utajená akce Jiřího Sozanského v útrobách devastovaného Veletržního paláce. Záměrem byla aranžovaná performance s tanečníky a výtvarnými objekty inspirovaná Orwellovým románem 1984 a výsledkem měl být filmový záznam. Akce, tehdy utajená, se podařila. Z tehdejší dokumentace zůstalo dnes jen malé torzo, ale akce sama představovala a představuje pro Sozanského další tvorbu něco jako inspiromat, z něhož vycházejí obrazy a plastiky nyní ve Veletržním paláci vystavené. A k výstavě vyšel katalog či spíše kniha velkého formátu stejného jména - 1984 Rok Orwella. Zvu vás tedy na Sozanského výstavu 1984 Rok Orwella a doporučuji pozornosti i stejnojmennou výtvarnou knihu. Oba počiny připomínají, že Orwellova vize je pořád aktuálním varováním. Výstava bude otevřena do 8. února.