Jean-Christophe Rufin, hlavní profesí lékař, je čelnou osobností humanitárního hnutí (mj. zakládajícím členem organizace Lékaři bez hranic) a působil jako diplomat (2007–2010 fr. velvyslancem v Senegalu). Roku 2008 byl zvolen do Académie Française, nejprestižnější francouzské instituce s fixním počtem čtyřiceti členů. Jako spisovatel obdržel mj. v roce 1997 Goncourtovu cenu za prvotinu a v roce 2001 „plnoprávnou“ Goncourtovu cenu (tj. nejvýznamnější francouzskou literární cenu), v roce 1997 Prix Méditerranée ad. Je autorem devíti románů (česky vyšla Adamova vůně, Praha 2008) a sedmi esejistických knih.

Klasická trasa, tzv. francouzská (chemin francaise), vede z francouzského Saint Jean Pied du Port a pokračuje přes celé severní Španělsko do Santiaga de Compostela a dále pak do Finisterry u Atlantického oceánu. Délka 800 km. Ale pozor: jsou cesty přímé a klikaté, jsou cesty delší a kratší. Jednu z nich můžete začít třeba v Praze - správně by se totiž měl poutník vydat na cestu z místa svého bydliště.

Lidé chodí na pouť z různých důvodů - především hledají spirituální rozměr (člověk jde dlouho sám - v tichu - a má možnost přemýšlet o životě, o vztazích, Bohu, nádherné přírodě kolem atd.). Řada poutníku jde cestu ale také proto, aby zjistili, jak na tom jsou fyzicky a psychicky, neboť mnohadenní celodenní putování za jakéhokoliv počasí je možností ověřit si, jak na tom člověk je… Doporučuje se vyrazit na pouť sám, nicméně na cestě nejste nikdy sami. V hostelích pro poutníky, kterých je na hlavní „francouzské“ trase spousta, narážíte denně na poutníky z celého světa.

Cesta do Compostely! Pouť vyšlapaná už milióny opánků (i goretexové obuvi), opředená legendami, vedoucí úchvatnou přírodou i podél autostrád. Rufin popisuje štrapáci, kdy se jako „galejník“ Cesty utkává s břemenem a slastí samoty, potkává zbožné houfce, poutnice bažící po milostném vznětu i třeba pijany. Sám toužící po transcedenci, schvácen únavou a špínou posvátné pouti, prchá před kýčem, (kupčíky) i snoby a jen a jen v rytmu nepřestajné chůze nachází ohniska klidu, kdy se dotýká spirituality, jako nejvyššího tajemství pradávné stezky. Přičemž (autor moderního cestopisu) Jean Christophe Rufin své utkání a nakonec i splynutí s Cestou popisuje s nebývalým vtipem, švihem a elegancí...

                                                                                                                                                 Jáchym Topol

Být sám prostřed vřavy, uprostřed davu, tak stranou, tak sám pro sebe dotýkající se prázdna, o tom je Nesmrtelná túra do Compostely. Jako o místu potkávání, spíš o místu potkávání se sebou samým v té hře na chodce vytrženého z běsu hromadné turistiky, píše o cestě do Compostely věčný světoběžník, pasovaný akademik, tu a tam mimoň Jean-Christophe Rufin, prý proti své vůli. Ale proč ne, když to není od věci? A to není!

                                                                                                                                                      Oldřich Král