Divoké karty – živoucí svět lidí nadaných zvláštními schopnostmi

/ Martin Šust

George R. R. Martina nemusíme českým čtenářům představovat, už od počátku devadesátých let tu v množství knih vyšla jeho téměř kompletní povídková a románová bibliografie, nemluvě o tom, že je autorem úspěšné předlohy k fenomenálnímu seriálu Hra o trůny. Ovšem v Martinově tvorbě je stále ještě co objevovat a zcela neprozkoumanou oblastí je jeho editorská práce.
George R. R. Martina nemusíme českým čtenářům představovat, už od počátku devadesátých let tu v množství knih vyšla jeho téměř kompletní povídková a románová bibliografie, nemluvě o tom, že je autorem úspěšné předlohy k fenomenálnímu seriálu Hra o trůny. Ovšem v Martinově tvorbě je stále ještě co objevovat a zcela neprozkoumanou oblastí je jeho editorská práce.

Z mnoha jím sestavených antologií se největší pozornosti těší projekt Divokých karet, jenž se počínaje druhou polovinou osmdesátých let až po současnost dočkal více než dvaceti svazků. Je tedy příhodné, že právě Divoké karty jsou vůbec první Martinovou antologií vydanou v českém překladu a nelze pochybovat o tom, že další budou jistě následovat, ať už půjde o následující svazky ze světa Divokých karet či o samostatné antologie věnované fantastickému žánru (nakladatelství Argo se ještě letos chystá vedle druhého svazku série vydat rovněž antologii Darebáci sestavenou v plodné spolupráci se slovutným editorem Gardnerem Dozoisem).

Divoké karty však nejsou jen tak obyčejným souborem žánrových povídek různých autorů, zároveň totiž tvoří úvodní svazek čtivé, promyšlené a bohaté historie alternativního světa, jehož dějiny navždy změnil mimozemský virus použitý na nic netušící obyvatele planety Země. Většina zasažených pozemšťanů zemře, někteří se změní do děsivých podob tzv. Žolíků a jen vybraná hrstka Es si osvojí dosud nevídané a nepochopitelné schopnosti, které však ve svárlivé a politicky nestabilní lidské společnosti dvacátého století mohou být často spíše prokletím, než požehnáním. Projekt Divokých karet se pod vedením George R. R. Martina a za přispění mnoha známých jmen fantastického žánru v průběhu let rozvinul do zřejmě nejpozoruhodnějšího příkladu „sdíleného světa“. Světa, který rozvíjejí společnými silami mnozí talentovaní spisovatelé, aby společně vytvořili nikdy neexistující svět za hranicemi lidského chápání, přesto však v jejich podání zcela reálný a živoucí. Množství postav zde vystupuje opakovaně a čtenář tak může sledovat jejich spletité osudy od čtyřicátých let až po konec sedmdesátých (v úvodním svazku) a samozřejmě i dále až po současnost (v následujících svazcích).

Výhodou však je, že jde o střípky osudů, jež lze číst i samostatně. První svazek Divokých karet je tak svébytným nahlédnutím do světa, který stejně jako mnohá jiná literární, komiksová i filmová díla rozvíjí myšlenku existence jedinců nadaných zvláštními schopnostmi, ale činí tak zcela originálním a jedinečným způsobem, jenž rozhodně stojí za pozornost každého čtenáře, nejen fanoušků fantastického žánru.

Martin Šust, redaktor měsíčníku pro sci-fi, fantasy a horor XB - 1

Další články

Byl to zážitek. Slyšet na večeru autorů, nominovaných na letošní Magnesii Literu, číst Petra Stančíka ( v minulosti publikujícího pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic)  z jeho knihy Mlýn na mumie. Obžerná radost z propojení fantazie a znalosti historie. 19. století ve Stančíkově podání připomíná pulsující kulisy pro ty nejneuvěřitelnější příhody a zážitky, které se - aspoň z větší části - zakládají na nějakém reálném základě, ať už vypadají na první pohled praštěně a 100% vymyšleně.
Recenze

Včera jsem slyšel klapot Mlýnu na mumie

Byl to zážitek. Slyšet na večeru autorů, nominovaných na letošní Magnesii Literu, číst Petra Stančíka ( v minulosti publikujícího pod pseudonymem Odillo Stradický ze Strdic) z jeho knihy Mlýn na mumie. Obžerná radost z propojení fantazie a znalosti historie. 19. století ve Stančíkově podání připomíná pulsující kulisy pro ty nejneuvěřitelnější příhody a zážitky, které se - aspoň z větší části - zakládají na nějakém reálném základě, ať už vypadají na první pohled praštěně a 100% vymyšleně.
 | Tomáš Weiss
Autorka z okruhu recenzentů literárního webu Dobrá čeština recenzuje knihu Proč obrazy nepotřebují názvy od Ondřeje Horáka a Jiřího Franty.
Recenze

Co způsobila Duchampova Fontána a proč ani dvacet tisíc Muybridgeových fotografií běžících koní nenahradilo obraz?

Autorka z okruhu recenzentů literárního webu Dobrá čeština recenzuje knihu Proč obrazy nepotřebují názvy od Ondřeje Horáka a Jiřího Franty.
 | Lucie Kukačková
V tomto dílu: Händel a Cohen z Vyšehradu, sborník aktuálních divadelních her a Atlas muslimských strašáků. Ke čtení u nás na OKU, k poslechu každou sobotu ráno na stanici Český rozhlas 3 -Vltava.
Recenze

Knižní pól Zdenko Pavelky

V tomto dílu: Händel a Cohen z Vyšehradu, sborník aktuálních divadelních her a Atlas muslimských strašáků. Ke čtení u nás na OKU, k poslechu každou sobotu ráno na stanici Český rozhlas 3 -Vltava.