Audio návrat zaklínačské ságy

/ Tomáš Macháček

Fanouškům dnes už legendární ságy Zaklínač jistě zaplesalo srdce, když se dozvěděli, že se autor ke svému hrdinovi Geraltovi vrátí ještě jednou v novém románu. Bouřková sezóna však u některých z nich vyvolala spíše zklamání, protože prý osloví spíše nostalgickou atmosférou než brilantní zápletkou. Pojďme se tedy spolu podívat, jak tento fantasy román funguje v podobě audioknihy.
Fanouškům dnes už legendární ságy Zaklínač jistě zaplesalo srdce, když se dozvěděli, že se autor ke svému hrdinovi Geraltovi vrátí ještě jednou v novém románu. Bouřková sezóna však u některých z nich vyvolala spíše zklamání, protože prý osloví spíše nostalgickou atmosférou než brilantní zápletkou. Pojďme se tedy spolu podívat, jak tento fantasy román funguje v podobě audioknihy.

Na úvod by bylo vhodné říct, že nejde o první české zvukové zpracování některého ze Sapkovského příběhů. V roce 2012 přišel trojdílný rozhlasový seriál Hranice možností se zadumaným Jiřím Vyorálkem v hlavní roli. Protože se však nedostal do komerčního prodeje, upoutala pozornost většiny posluchačů až šestidílná série Poslední přání. Povídková kniha dostala velkorysé zvukové zpracování v podobě vícehlasé dramatizace, což mnoho posluchačů naprosto uchvátilo. Jiří Dvořák jako Geralt a Jiří Plachý jako vypravěč celého příběhu dovedli audioknihu z dílny Audiotéky ke zdárnému konci. Po dvou letech přichází vydavatelství Tympanum s Bouřkovou sezónou, ovšem ve formě klasické četby, doplněné pouze o ruchy a hudební doprovod. Vyrovná se oblíbené dramatizované verzi?


Forma, jakou lze audioknize dát, je pro její posluchačské přijetí klíčová. Plnohodnotná dramatizace s mnoha herci sice působí živě a vtáhne lépe do děje, často však nahrávku ochudí o vypravěčův specifický styl vyprávění nebo glosy, které dialogy postav prostě zachytit nemohou. Klasická četba, zpravidla jednoho herce, nabízí sice často kompletní text bez krácení, čímž se nejvíce blíží pocitu čtení tištěné knihy, na někoho však může působit monotónně. Kompromisem se zdá být dramatizovaná četba. Příběhem provází vypravěč, ovšem důležité scény jsou více či méně zdramatizované za využití dalších herců a zpravidla i doprovodných ruchů. Četba pak působí více výpravně. To byla cesta, kterou se vydal Zaklínač: Poslední přání. Tympanum však pro svou četbu zvolilo jediného vypravěče a je otázkou, zda se v porovnání s předchůdcem nebudou posluchači cítit o dramatické prvky ochuzeni.

Příběhem Bouřkové sezóny provází hlas Martina Fingera, který pro Tympanum už dříve načetl audioknihu Michal přes noc. Ačkoliv zůstává pro většinu posluchačů zatím neznámým interpretem, není třeba se v tomto ohledu bát výsledku. Martin Finger dokáže vést příběh jistě a bez zaváhání, snaží se také pomocí změn intonace rozlišit jednotlivé postavy. Když je to třeba, plynule mění tempo vyprávění, čímž dělá drobný krok směrem k větší dramatičnosti. Hudební motivy, které občas četbu doprovázejí a dodávají jí patřičnou atmosféru majestátnosti a tajemna, se tradičně soustředí jen na předěly mezi jednotlivými kapitolami. Nosným prvkem audioknihy ale vždy zůstává interpret a Martin Finger v tomto případě naštěstí nenechává příliš prostoru ke kritice.

Co se však příběhu týče, nejde o zcela kompaktní celek. Kouzlo Sapkowského se tu projevuje zejména ve schopnosti poutavě vyprávět o čemkoliv, což ovšem nevyrovná slabší nosné téma. Román působí spíše jako sled povídek, více či méně slepených dohromady a provázaných nepříliš přesvědčivou ústřední dějovou linkou, točící se kolem Geraltových ukradených mečů. Občas může mít posluchač pocit, že autor psal víc pro sebe, možná spíše z radosti, že se může ke svému hrdinovi vrátit, než z pocitu, že má propracovaný příběh, kterým chce završit podařenou ságu jako pověstnou třešničkou na dortu. Povídky jdou Sapkowskému zkrátka o něco lépe než delší romány. Věrné fanoušky ale jistě potěší, že se můžou do světa zaklínačů, čarodějů a různých nestvůr spolu s Geraltem ponořit ještě jednou.

Co tedy říci na závěr? Podle toho, jaký ohlas vyvolala dramatizovaná podoba Zaklínače, se zdá, že toto téma má mnoho příznivců i u posluchačů audioknih. Poslední přání díky své nákladné dramatizaci zanechalo u fanoušků takovou stopu, že na Bouřkovou sezónu zbyla těžká pozice. Zpracování je profesionální, i když ne tak nezapomenutelné, což platí i pro samotný příběh. Nechme se překvapit, jak úvodní díl plánované audioknižní série se Zaklínačem v této podobě uspěje. Nastavenou laťku má totiž možná až příliš vysoko.

Tomáš Macháček, převzato z www.naposlech.cz

Další články

O Zlodějce knih jste už zajisté všichni slyšeli. Mnoho z vás četlo knihu a možná ještě více vidělo film. Já děsně nerada podléhám takovým těm vlnám, kdy všichni čtou jeden velkej bestseller a hromadně se svými dojmy z dané knihy svěřují světu. Raději si ho nechávám na později a řádně si ho v soukromí a bez ovlivňování nejrůznějšími statusy, které mi mnohdy mohou prozradit něco z děje.
Recenze

Zlodějka knih (recenze)

O Zlodějce knih jste už zajisté všichni slyšeli. Mnoho z vás četlo knihu a možná ještě více vidělo film. Já děsně nerada podléhám takovým těm vlnám, kdy všichni čtou jeden velkej bestseller a hromadně se svými dojmy z dané knihy svěřují světu. Raději si ho nechávám na později a řádně si ho v soukromí a bez ovlivňování nejrůznějšími statusy, které mi mnohdy mohou prozradit něco z děje.
 | Wendy Šimotová
„Připomněl bych suchý vzduch nad širou stepí, z jehož němé průzračnosti vyvstávala minulost. Mluvil bych o prašných ulicích, které nikam nevedou a všechny končí v téže nekonečné pláni“.
Tak o svém a babiččině milovaném městě hovoří hlavní hrdina knihy rusko-francouzského autora Andrei Makina Francouzský testament, a tak by se dalo, naprosto překvapivě pro mnohé z nás, mluvit o jednom z pražských míst.
Recenze

A kdo je tady Pražák?!

„Připomněl bych suchý vzduch nad širou stepí, z jehož němé průzračnosti vyvstávala minulost. Mluvil bych o prašných ulicích, které nikam nevedou a všechny končí v téže nekonečné pláni“. Tak o svém a babiččině milovaném městě hovoří hlavní hrdina knihy rusko-francouzského autora Andrei Makina Francouzský testament, a tak by se dalo, naprosto překvapivě pro mnohé z nás, mluvit o jednom z pražských míst.
 | Mirka Fojtíková
André Gide se vypravil na několikatýdenní oficiální cestu po SSSR v létě roku 1936 s přáteli (mj. s E. Dabitem, který během cesty zemřel – a jemuž později Gide svoji knihu připsal). Po návratu se rozhodl po vzoru své knihy o Kongu z 20. let dojmy ze sovětského Ruska sepsat.
Recenze

Pitva stalinismu z roku 1936 odhalila metastázy nelidskosti

André Gide se vypravil na několikatýdenní oficiální cestu po SSSR v létě roku 1936 s přáteli (mj. s E. Dabitem, který během cesty zemřel – a jemuž později Gide svoji knihu připsal). Po návratu se rozhodl po vzoru své knihy o Kongu z 20. let dojmy ze sovětského Ruska sepsat.