Děj knihy se odehrává před 250 lety, ale podobně jako Běguni je vlastně o hledání místa na světě, kde by se dalo důstojně žít, o střetu idejí, o strachu z neznáměho. Knihy Jakubovy psala Tokarczuková sedm let, a najednou je - a to se občas dobrému umění stává - text díky uprchlické vlně zcela zásadně aktuální. Dá se číst jako metafora toho, co se děje u bran současné Evropy. Připomíná nám, mimo jiné, jak lidsky těžký je proces asimilace. Zároveň se v ní píše, že neexistují etnicky čisté národy a geny. To, co může spojovat je kultura, pospolitost a solidarita. Není to ale snadné, když se střetne zasloužilá tradice s něčím málo známým, tak jako v Knihách Jakubových, kde najednou vstupují do děje autor první polské encyklopedie, katolický duchovní Benedykt Chmielowski a charismatický Žid Jakub Lejbowicz Frank. A také tradiční židovská komunita a zcela netradiční idee mladého Žida, které komunita vnímá jako ohrožující, ale na druhé straně za ním jde čím dál víc stoupenců....

Olga Tokarczuková (nar. 1962)  je jednou z nejčtenějších a nejoceňovanějších současných polských spisovatelek. Největší úspěch u kritiky a čtenářů měla její třetí kniha Pravěk a jiné časy (1996; česky Host 1999, 2007), která byla ověnčena prestižní Cenou nadace Kościelských a cenou Paszport Polityki. Dále publikovala například sbírku povídek Szafa (Skříň, 1997; česky CD, Tympanum 2009), román Denní dům, noční dům (1998; česky Host 2002, 2012), který získal stejně jako kniha Běguni (2007; česky Host 2008) ocenění čtenářů v rámci významné literární ceny Nike, sbírku povídek Hra na spoustu bubínků (2001; česky Periplum 2005), „román ve třech povídkách“ Poslední příběhy (2004; česky Host 2007), román Anna In v hrobech světa (2006; česky Kniha Zlín 2008) a morální thriller Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých (2009; česky Host 2010), podle něhož režisérka Agnieszka Hollandová natočí v roce 2014 celovečerní film.