Hackerská pohádka se mi líbila

petrusche

Svižně a zábavně napsaný román s nekomplikovanou zápletkou, ve kterém však nechybí akce ani humor a po celou dobu tak nějak cítíte vůni orientálního koření. Hlavní hrdina Alif vám bude o to sympatičtější, že to není žádný superman, ale obyčejný kluk, který většinu času tráví u počítače a věnuje se své hackeřině. Kvůli zakázané lásce se dostane do potíží. Do velkých potíží, kdy už nejde jen o něj. Tváří v tvář nebezpečí se úplně pochopitelně bojí a ne všechny jeho akce vycházejí tak, jak si představoval. Přesto jde vytrvale za svým cílem zničit Boží pařát, ať už se za tímhle jménem skrývá člověk nebo počítačový program – to Alif neví. Ví jenom to, že znamená zlo, které ohrožuje nejen celou virtuální komunitu, ale i celé Město. Na cestě ke konečnému vítězství propadá pochybnostem, malomyslnosti a sem tam koketuje s myšlenkou na všechno se vykašlat, ale vždycky se vzchopí. Sám by to ovšem nezvládl, pomáhají mu moudré a silné bytosti z neviditelného světa, který existuje paralelně s tím naším. Běžně se do něj nedostanete, ale není to nemožné. Ty méně moudré neviditelné bytosti zase pomáhají Pařátovi. Pod povrchem jednoduchého příběhu se jen tak mimochodem dozvíte spoustu věcí o způsobu života na Blízkém východě a mentalitě jeho obyvatel, o islámu, o hackerech a jejich bohulibé činnosti a taky že ten, kdo věří v lidovou revoluci jakožto pozitivní společenskou změnu, bývá při jejím vypuknutí poněkud rozčarován. V knížce se prolíná náš svět s neviditelným světem džinů, ifrítů a dalších podivných bytostí. To, že je nevidíme, neznamená, že neexistují. A ruku na srdce – my lidé, kteří spolu stále více komunikujeme pomocí počítače, osobně jsme se nikdy neviděli a naše jméno je často nahrazeno přezdívkou – nejsme pak vlastně také neviditelní? Stejně jako Alif, jehož nickname zná na síti každý slušný hacker a on na oplátku jeho, ale kdyby se potkali na ulici třeba s kámošem newquarter01, bez povšimnutí by se minuli.