Starý dobrý Hakl

Mojmira

Hakl potěší i zavrtá červy do hlavy. S kým srovnávat? Zase jen s Haklem. Už to nemůže být nadšený údiv jak z Konce světa, ale Hakl je Hakl, nezklame. Ráda sleduju Haklův pozorovací talent, líčení zdánlivých banalit, obyčejných hovorů. Vždyť to jsou i naše životy. Větší zkratka, více pocitů, emocí pod povrchem, než vysloveno, brilantní jazyk jako obvykle. Po Haklovi mi vždy naskáčou touhy jet daleko vlakem, jedno kam. Courat se, jedno kde. Po Haklovi přetrvává pocit, že věci běží, jak mají, ale také tíseň, že obyčejný život mizí, tíseň z osamění. Díky, těším co příště..