Příběh, který vás chytne za srdce

jjanculka

Napadlo Vás někdy přečíst si knížku o člověku nemocném rakovinou? Mně tedy ne. Ani nevím proč – strach ze čtení o beznaději? Strach ze špatného konce? Každopádně TAHLE kniha mě přesvědčila o tom, že se i o rakovině dá psát bez příkras, s upřímností a zároveň s nadhledem i humorem. Pokud chcete knihu, která vás na sto procent chytne za srdce a na kterou jen tak nezapomenete, začněte hned číst.
Příběh vypráví jednadvacetiletá Sofie. Je to obyčejná amsterdamská vysokoškolačka, miluje cestování, večírky a randění s klukama. Uprostřed jejího bezstarostného života ji najednou zaskočí něco nepředstavitelného: rakovina. Co teď? Jak se má jednadvacetiletá holka smířit s tím, že jí najednou končí veškerý společenský život, že bude zavřená v nemocnici a ztratí vizi o své vlastní budoucnosti? Sofie si brzy najde svou soukromou únikovou cestu: paruky. Za ty se může schovat a alespoň chvíli na svou nemoc zapomenout a cítit se „normálně“. Druhou věcí, která jí pomáhá, je psaní. V nejtěžších chvílích sedne k notebooku a píše všechno, co se jí honí hlavou - z těchto deníků pak vzniká Příběh o dívce s devíti parukami.
Sofie vypráví lehce, upřímně a pravdivě. Od prvního okamžiku vás vtáhne do svého příběhu s takovou silou a emocemi, že se prostě nedokážete od čtení odtrhnout. Najednou se ocitáte v duši jednadvacetileté dívky, která v jednu chvíli přemýšlí o vhodném líčení a outfitu na párty a vzápětí o podobě své rakve a o své smuteční řeči. V duši dívky, která touží po nezávazném flirtování s muži a zároveň potřebuje spát stulená v posteli mezi rodiči. Smějete se s ní a cítíte její strach. Vžíváte se do její situace, zároveň si ale takovou situaci ve svém životě představit nedokážete.
Sofiin příběh nechává čtenáře nahlédnout do komunity nemocných, do jejich myšlení a běžných denních starostí. Boří mýty a odbourává zaběhnuté stereotypy, které ve společnosti stále panují. Spolu se Sofií se seznámíte s osudy dalších podobně zasažených lidí, smutných i těch s dobrým koncem. Mladých holek, kluků i dětí. A ač je to milionkrát vyslovené klišé, každý si po přečtení téhle knihy zase začne vážit svého života o něco víc. Přesto tahle kniha není smutná, je o síle, o naději a o umění žít. Doporučuji ji přečíst úplně každému a věřím, že nikoho nezklame.