„Řekla si, že alespoň zestárne jako on. Sama ho mohla jenom zahlédnout, on ji nesměl spatřit, ale zestárnou a zemřou v jeden den ve stejném světě“.

  Může se zdát, že životní peripetie vyhoštěného druhorozeného prince, víly, která se vzdá vlastních kouzelných vlastností, aby právě tohoto prince mohla milovat, vč. Paříže 30. let 20. století se všemi těžkostmi, které s touto dobou souvisejí, budou pro čtenáře příliš velkým soustem. Místo toho se nám během četby zhmotňuje černobílá fotografie „Cukrářství u Perlů“ stejně jako melancholické obrazy provensálského venkova v mandloňovém sadu. Alfou a omegou příběhu je láska. Láska, která se musí skrývat, láska pronásledovaná, trvající celý vílí i lidský život, ale i láska k synovi, který zemřel a jednoho dne se „objevil“ naproti cukrářství u Perlů. Žádná setkání nejsou náhodná, byť se jeví jako neskutečná.

   Příběh následníka trůnu, který byl vypuzen do jiného světa, kde ho nikdo nenajde, a ani hledat nebude, víly, kterou nesmí po celý život spatřit, ale která jej následuje kamkoli, je jen jednou z rovin, které v románu sledujeme. Ponoříme se do země čar, kouzel, zlých mágů a pomatených králů. Krajiny, kterou nikdy nespatříme, ale možná jsme ji jako malí vídávali ve snech, krajiny, kterou se prohánějí vlci a plíží lučištníci. Zato v dalších třech rovinách nás čeká průřez naší ne tak dávnou historií, která byla často krutá. Dostáváme se do předválečné Paříže. Ne náhodou se ztracený princ stává „nevlastním“ synem židovského páru. Další chlapec pak vypátrá za velmi vypjatých okolností celý spletenec příběhu, ale to už je z něj dospělý muž ačkoli na počátku byl mladíčkem princova věku...

   Dva životy pana Perla jasně dokazují, že četba pro mládež tu stále je, a že je často na takové úrovni, o jaké by se dospělým ani nesnilo. Timothée de Fombelle je v tom nejlepším smyslu slova velmi francouzský. Vypráví velký příběh, který je plný citu, lásky, smutku, melancholie a jemnosti i elegance. Až tuhle knížku budete číst, bude Vám líto, že Vám stránky tak rychle ubývají. A až ji dočtete, melancholicky se zasníte a začnete od začátku. Tentokrát ne tak rychle, ale víc rozkošnicky! Jako byste pomaloučku ukusovali pěnové žužu!

Mirka Fojtíková, Městská knihovna Praha