Pro ty z vás, kteří knihu neznají: jedná se o příběh zasazený do viktoriánské Anglie, v níž si skupina zlodějíčků vyhlédne oběť v podobě neteře jistého učeného starce, který  ji drží v ústraní na polorozpadlém venkovském sídle. Dívka má po své svatbě získat velké dědictví, jehož se hodlá zmocnit jak vilný strýc, tak profesionální svůdce “Šlechtic” Riders s pomocí nevzdělané, sedmnáctileté zlodějky Sue, kterou do domu dosadí jako novou služku. Plán je takový, že po útěku a tajném sňatku, sotva  bude majetek bezpečně převeden, skončí nic netušící novomanželka za zdmi ústavu pro choromyslné. Ale to je pouze první část z více než pětisetstránkového příběhu, popisovaná z pohledu Sue. Druhá, již vypráví sama dědička Maud, nám dává nahlédnout do netušeného, odporně dekadentního světa, v němž je svým strýcem nucena žít a z něhož se touží za každou cenu osvobodit. Závěrečná, třetí část pak vnáší do příběhu úplně novou rovinu a zároveň objasňuje skutečnou zápletku, kterou by čekal jen málokdo.

Chan-wook Parkovo dvou a půl hodinové, dvojjazyčné korejsko-japonské zpracování není prvním pokusem o převedení románu do filmové podoby. V roce 2005 vznikla dvoudílná televizní britská verze pod názvem „Fingersmith,“ která román dokonale kopíruje. Není ovšem nikterak výpravná, ani příliš zajímavá, zato patřičně ostrovansky krotká.

To se o současné „Komorné“ říct rozhodně nedá. Jak je u Korejců zvykem, nešetřilo se na ničem. Výprava je velkorysá, emoce patřičně zjitřené, erotické scény, jež mi přišly snad až zbytečně zdůrazněné, dlouhé a detailní. Režisér navíc přenesl příběh do období mezi dvěma světovými válkami a namísto zchátralého a ponurého zámku jej zasadil do kulis luxusního panství, obklopeného překrásnou přírodou. Nad dechberoucími záběry se klene romantická hudba proslulého skladatele Yeong-wook Joa, který s režisérem nepracuje poprvé. Na rozdíl od knihy i anglické minisérie se ovšem Parkův film drží pouze prvních dvou částí románu, vyprávěním Maud vše končí. Určité zlo je samozřejmě potrestáno, ale skutečný strůjce celého komplotu, ona opravdová zápletka, která začala daleko dříve, než jsme si mysleli, to v jeho podání chybí. Závěr je tak logicky úplně jiný, stejně jako vyznění filmu samého.

Ve finále se nejedná o nic víc či míň, než o velkolepou oslavu ženské vzpoury nad nadvládou omezující společnosti, mužů a zároveň o příběh nečekané lásky. Jaké, na to už se běžte podívat sami.

Martina Löflerová