Od dalajlamy se můžeme lecos užitečného přiučit
Několik poznámek o tom, co dalajlama zastupuje a co zdůrazňuje:
Dalajlamovo učení pomáhá dvousměrně – také aby lidé nelétali v oblacích. “Naše mysl je ohebná. Umožňuje nám měnit své myšlenkové postupy. Například já když někoho potkám a napadne mě, že jsem lepší než on, ihned se z toho přehnaného sebevědomí snažím vyměnit a hledám na něm něco pozitivního. Třeba vidím jeho pěkné vlasy, zatímco já jsem plešatý. Snažit se nalézat na druhých jejich přednosti je užitečné pro potlačování vlastní pýchy a arogance,” radí dalajlama, který tuto metodiku používá i opačně. “Kdykoli se cítíte bezradní, smutní a máte pocit, že něco nejste schopni zvládnout, vzpomeňte si na to, že všichni máme stejný potenciál, stejnou příležitost, ale současně něco, čím jsme odlišní a jedineční – pro co si sebe můžeme vážit.”
....
Je dobré si vyslechnout dalajlamovu teorii opačných pólů: “Ve světě neexistuje vakuum. Kde ubývá dobré energie, přibývá zlá, a naopak. Stejné je to s našimi vlastnostmi. Potřebujeme pouze správně identifikovat protipóly, abychom pochopili, co dělat méně a co více. Například protipólem k pokoře je pýcha a marnivost. Protipólem k lakomosti je velkorysost. Protipólem k lenivosti je snaživost. Jakmile protipóly identifikujeme, snažme se oslabit ty negativní a posílit ty pozitivní. Pak se začneme posouvat.”
....
“Jednu důležitou věc musíme mít pořád na paměti a nechat se jí vést životem. Bez ohledu na to, co o nás lidé říkají, jsme takoví, jací jsme. Ne druhých, ale sebe se ptejme, jak chceme prožít svůj život. Pouze my si můžeme pečlivě zvážit: Co mi vlastně brání žít tak, jak ve skutečnosti chci?”
....
“Nebuďme zklamáni z toho, že nás lidé zrazují. Staří přátelé odcházejí, noví přátelé se objevují. Je to jako s dny. Staré dny odcházejí, nové se objevují. Důležité je, aby pro nás měli smysl. Naši přátelé i naše dny.”
....
“Co mě na světě nejvíce překvapuje, je člověk. Protože obětuje své zdraví, aby vydělal peníze. Pak obětuje své peníze, aby obnovil své zdraví. Tolik se bojí o svou budoucnost, že si neužívá přítomnost. Ve výsledku nežije život v přítomnosti ani v budoucnosti. Žije, jako kdyby nikdy neměl zemřít, a nakonec umírá, aniž by ve skutečnosti vůbec žil.”