Hledač klidu v americké věznici

„These things happen“, takové věci se stávají, říká si Čeko, bývalý student umění a filosofie, poté feťák, zloděj a kriminálník, hrdina autobiografické knihy Karla Fořta „Z New Yorku do pekla a zase zpět“.
Právě se z klokotu velkoměsta odhodlal prchnout kamsi do kanadských hvozdů. Povede se mu tenhle útěk nebo ne?
Běžná průpovídka kriminálníků z proslulé americké věznice Rikers Island je v jeho knize útěšlivou mantrou, příbuznou s oním Švejkovým „To chce klid“, i když granáty lítají a kamarádi padají.
Karel Fořt, uprchlík z Československa, se s drogami zamotal na místech českému undergoundu nejposvátnějších,  doslova na dohod kamenem od Polského domu, kde mívali své první koncerty  Velvet Underground v Lower East Side na Manhatannu.
A právě tahle čtvrt, se středobodem na St.Mark´s place, se spoustou neroztodivnějších obyvatel, nočních krásek, umělců, maniaků, feťáků a dealerů se stává výchozím bodem Fořtovi anabáze do hlubin amerického vězeňství.
Čeko si v base nechává narůst mafiánský knírek, aby „zle vypadal“ a nikdy si nestěžuje. Není to žádný bouchač, spíš chlapík, který agesivní spoluvězně vždy nějak obelstí a překecá.  A také to není  fňukálek, který by mrhal silami na obžalobu nějakého toho zlého systému. Z komunismu utekl, za velkou louží se sice nadechl a poněkud omámený svobodou, prožil svůj velký mejdan s milovanou muzikou, kámoši a kámoškami, knihami, pitím a drogami, pak ho zavřeli, no a co.
Cestu po celách a věznicích bere Čeko, poté, co stál doslova na prahu smrti, jako očistnou kůru, jako pokání.
 Ve svých zápiscích z mrtvých domů, kam ho po krádeži dopravila policejní lítačka v poutech, pohotově střídá popis bludiček z bohémské čtvrti, záznamem hemžení nejrůznějších přiboudlých existencí a ovšemže velice drsných bachařů.
Místy jde až o naturalistické vyprávění o zapomenutých kobkách a jejich strašidlech, včetně zápřahu v pohřebáckém komandu na Hart Island, kde je „voda v zálivu studená a ostrov plnej mrtvol.“  Naštěstí se tu ale nekoná pouhá  x- tá variace Burroughsových feťáckých vizí či eskapád mužných hrdinů, jak je známe třeba z filmu Frajer Luke, ač je Fořt bezpochyby znalcem celé téhle beatnické a vězeňské mytologie.    
Mimo záznamu boje o holé přežití a uchování jakž takž zdravého rozumu, se Čekovo putování stává především ohledáváním záblesků vnitřního klidu a smíru, po kterých v tom děsném čase, kdy se slovy Fořtovi příbuzného básníka Vratislava Brabence „propadliště ještě dál propadá“, každý narkoman a alkoholik přirozeně touží.
A tak bývá to vězeňské hemžení na okamžik přerušeno a Čeko bez hlesu sleduje třeba skvrny na podlaze a náhle se s ním něco děje, vlastně malý zázrak: poškozená a pošramocená duše se dotýká vnitřních zdrojů obnovy.
„Z New Yorku do pekla a zpět“ je dobrodružný román, kriminologická sonda, etnografické výprava do prostoru, kde se potkává bohém s vyvrhelem a také je to prvotřídní terapeutický materiál, kdy čtenář autorovi nakukuje doslova přes rameno. 
Kniha je vyprovozena černobílými fotografiemi Pavla Sojky, který měl na Lower East Side v časech, kdy tu pobíhali umělci a prodávali se drogy, ateliér. Oprýskané rohy, demolované baráky a zapadlé dvorky divoké čtvrti teď postupně zabírají elegantní butiky. Ve Fořtově knize i v Sojkových momentkách se ale Lower East Side stále ještě skví ve své ponuré slávě.

Jáchym Topol