Co by dělala Charta v roce 2017?

/ Tomáš Weiss

Minulost je jedna věc, ale bez nějakého využití v přítomnosti to může být jen nostalgie a výročí pro výročí. Charta 77 byl statečný občanský postoj v dobách, kdy se zavíralo za řeči a za knihy, natož za dokument, který vyzývá totalitní moc k dodržování lidských práv. Jenže už nějakou dobu tušíme, že bysme něco jako Chartu do našich časů vlastně zase potřebovali. Ale každá doba má svoje trápení a chce svoje.
Minulost je jedna věc, ale bez nějakého využití v přítomnosti to může být jen nostalgie a výročí pro výročí. Charta 77 byl statečný občanský postoj v dobách, kdy se zavíralo za řeči a za knihy, natož za dokument, který vyzývá totalitní moc k dodržování lidských práv. Jenže už nějakou dobu tušíme, že bysme něco jako Chartu do našich časů vlastně zase potřebovali. Ale každá doba má svoje trápení a chce svoje.

Občas si dávám tu otázku: co by dneska dělali hrdinové z minula? Co by dělal kpt. Morávek v éře svobody bez pocitu rovnosti před zákonem? Co by dělali Mašíni tváří v tvář bezskrupulózním českým čínofilům? Napsal by Jan Patočka dopis Miloši Zemanovi? Zapálil by se někdo před Ministerstvem financí?

Odvážní a stateční lidé, kteří mají morálku a výdrž jsou pro všechny lotry světa tím největším nebezpečím. Pro totality i pro nebezpečně infikovaná klíšťata, drze na demokracii přisátá.

Problémem české občanské společnosti je, že se nedokáže proti těm, kteří s ní zacházejí jako s bezprávnou courou, ozvat v dostatečném hlasitém počtu. Není tady nikdo jako Václav Havel, kdo by dokázal pojmenovat tři, čtyři základní věci, za které by bylo dobré se brát. A tak si tak každý ze svého rohu hejká to svoje a parazitům na demokratických pravidlech se v takové rozdělené společnosti daří jako v bavlnce. Všimli jste si třeba toho, jak se prezident ohání demokratickou podporou, ale nejlépe si rozumí s lidmi s totalitním myšlením?  

Novodobá Charta 17 by se asi především musel pokusit vysvětlit většinovým Čechům několik pojmů, souvislostí a ochcávaček, kterých se na nich dnešní lidově-demokratičtí pánové dopouštějí. Mělo by být teoreticky snadnější se jich zbavit než soudruha a spol. Jenže ouha - není!

 

 

 

 

Další články

Ať už si do dnů kolem slunovratu dosazujete jakýkoliv obsah, ať už jde o Slunce, bohy nebo jen konec roku, děkuju vám za všechny lidi okolo OKA za celoroční pozornost a přeju všechno dobré a hodně štěstí. Pomáhejme si, fanděte dobrým lidem a nevěřte zlým. K tomu ať vám pomáhají dobré knihy.
Aktuality

Za třetím (r)okem - PF 2017

Ať už si do dnů kolem slunovratu dosazujete jakýkoliv obsah, ať už jde o Slunce, bohy nebo jen konec roku, děkuju vám za všechny lidi okolo OKA za celoroční pozornost a přeju všechno dobré a hodně štěstí. Pomáhejme si, fanděte dobrým lidem a nevěřte zlým. K tomu ať vám pomáhají dobré knihy.
 | Tomáš Weiss
Dobrá kniha vyhrála v tradičním Lidovkovém hlasování kulturních znalců na konci roku. Hlasovalo jich asi 200, Hájička zmínilo ve svých třech tipech na nej knihy roku 17 respondentů. Někteří oslovení odmítli v anketě hlasovat z toho důvodu, že noviny vlastní Andrej Babiš,který je zároveň ministrem financí a nevidí na tom nic divného.
Aktuality

Knihou roku Lidových novin Dešťová hůl Jiřího Hájíčka

Dobrá kniha vyhrála v tradičním Lidovkovém hlasování kulturních znalců na konci roku. Hlasovalo jich asi 200, Hájička zmínilo ve svých třech tipech na nej knihy roku 17 respondentů. Někteří oslovení odmítli v anketě hlasovat z toho důvodu, že noviny vlastní Andrej Babiš,který je zároveň ministrem financí a nevidí na tom nic divného.
 | Tomáš Weiss
Museli bychom se vrátit někam na začátek 90. let minulého století. Tehdy naposledy bylo ještě možno spatřit v denících a týdenících literární přílohy, stránky plné básní....Asi jsou to takové chvíle, které se jednou za čtvrtstoletí ukážou, než zase noviny zpragmatičtí a pošlou kulturu do patřičných mezí. Respekt se ještě stále dvakrát ročně snaží dát literatuře šanci - a rovnou na skoro šedesáti stranách.
Aktuality

Literární příloha Respektu: Sidon, Faber, Lindgrenová, ukázka z nové Tučkové.....

Museli bychom se vrátit někam na začátek 90. let minulého století. Tehdy naposledy bylo ještě možno spatřit v denících a týdenících literární přílohy, stránky plné básní....Asi jsou to takové chvíle, které se jednou za čtvrtstoletí ukážou, než zase noviny zpragmatičtí a pošlou kulturu do patřičných mezí. Respekt se ještě stále dvakrát ročně snaží dát literatuře šanci - a rovnou na skoro šedesáti stranách.