Ú V O D
Jaké to potěšení, že tato zvláštní a podivuhodná malá knížka, kterou již tak dlouho obdivuji, se znovu objevila v novém vydání. Všechna malá zvířátka vyšla poprvé v roce 1968. Roald Dahl ve zprávě o knihách vydaných toho roku napsal:

Tento útlý svazek mi poskytl více potěšení než všechny ty tlusté romány vydané  v minulém roce dohromady.

    Coby, jak doufám,  nastávající čtenář této knihy, se v ní střetnete s joyceovskou ironií (jméno jedné z postav) skrytou v Dahlově ocenění.
Autor knihy Všechna malá zvířátka Walker Hamilton byl Skot. Narodil se v Airdrie v roce 1934. Jeho otec byl horník. Walker vychodil školu v patnácti letech. Nastoupil na základní vojenskou službu u Královského letectva, ale brzy byl ze zdravotních důvodů propuštěn: nic dobrého to nevěštilo. V roce 1960 se oženil a spolu se svou ženou  Dorothy jak se zdá přežívali pomocí různých příležitostných zaměstnání jako sbírání ovoce na východním pobřeží a v Cornwallu, a tento životní styl velmi pravděpodobně přispěl k tomu, že se mu zhoršovalo zdraví.
V dnešním Skotsku, kde se Všechna malá zvířátka mohla dostat do určitého regionálního povědomí, kniha v podstatě vymizela z jakéhokoliv literárního vědomí a nečte se. Zůstává beze zmínky ve všech soupisech současné skotské literatury, což dokumentuje všem známou a destruktivní nepřesnost literárních souborů, které vznikají na základě předchozích souborů, a nikoliv na základě toho, co se čte.   
V roce 1997 vznikl film Všechna malá zvířátka , ve kterém hráli John Hurt a Christian Bale a který inicioval filmový producent Jeremy Thomas, autor několika inovativních snímků. Nicméně tato verze nesplnila očekávání a nepřenesla na plátno intenzivně snové a podstatně subjektivní pojetí vypravěče Bobbyho Platta.
Podobně jako mnoho jiných dobrých knih, Všechna malá zvířátka představují literární práci, kterou nelze snadno kategorizovat, což vlastně mohlo přispět k tomu, že zůstává utajená. Je to kniha pro dospělé, kterou však lze zařadit i do žánru literatury pro „mladé dospělé“. Přestože je Bobbymu jednatřicet let, v mládí utrpěl – příznačně – automobilovou nehodu a poranění mozku. Nicméně navzdory dětinskému úhlu pohledu muže/chlapce, obsahuje kniha intenzivně hrůzyplné a znepokojující chvíle – včetně trápení zvířat a čehosi, co bychom mohli nazvat pokusem o sexuální útok.
Všechna malá zvířátka mohou být do určité míry pojímána jako produkt šedesátých let dvacátého století včetně všeho jejich kulturního vření. Bobby vyjadřuje svůj obdiv k Beatles, přičemž několik stránek knihy se v tomto období pohodlně zabydluje: všímavost k životnímu prostředí, etika návratu k přírodě a záhadný pan Summers a jeho vyčlenění ze společnosti. Nicméně pod textem nacházíme daleko temnější pohled. Citlivost vůči přírodě vkládá do knihy pastorální pojetí, které je neobykle nadčasové. Hluboce zakořeněná nedůvěra v záporný vliv expanze automobilismu na venkovskou Británii odpovídá spíše apokalyptickému pojetí autogedonu popsaného J. G. Ballardem, který předpovídá budoucí dálniční města se srážkami automobilů. Podobně jako Ballardovy novely ze šedesátých let dvacátého století, jsou i Všechna malá zvířátka plna násilí. Příběh začíná úmrtím člověka při silniční nehodě a končí smrtí v automobilu. Kniha je, jak brzy zjistíte, posedlá a poháněná úmrtími a vraždami. Centrálním motivem zůstává vskutku hanebný masakr zvířat, ke kterému dochází na silnicích jak dnes, tak i dříve, před tím, než jsme si vymysleli a do slovníku zařadili termín „roadkill“ (smrt zvířete na silnici). Toto černé filozofické téma je vlastně bližší zdivočelým dětem z Pána Much, ve kterém Golding popisuje krach společenské morálky a hnilobný rozpad nevinné lidskosti, byť i v lůně nevinného prostředí.
V literárním prostředí Skotska se Všechna malá zvířátka zdají být nejblíže knize Robina Jenkinse Sběrači šišek. Calum – hrdina, byť i prosťáček a podobně jako Bobby „mírně zvláštní“ postava – záhy ke své škodě zjistí, že jeho pobyt v podivuhodném pastorálním prostředí ho neosvobodí od nebezpečí násilného vnějšího světa dospělých.

Všechna malá zvířátka se pohybují mezi dvěma zeměpisnými extrémy: metropolitním Glasgowem a venkovským Cornwallem. Pokud pojedete do Cornwalu – pochopitelně autem – zajeďte si jižně od St Agnes po silnici B3277. Tam najdete dřevěnou chalupu– a dosud si ji můžete najmout na prázdniny ––, která patří k farmě poblíž. Na této skromné adrese bydlel Walker Hamilton se svou ženou Dorothy v roce 1969, krátce poté, co Victor Gollancz vydal Všechna malá zvířátka. A zde též Walker Hamilton náhle zemřel na selhání srdce ve věku pouhých čtyřiatřicet let. Zanechal po sobě rukopis druhé knihy Dračí život, která vyšla v roce 1970. Je to daleko půvabnější kniha, a ne tak temná jako Zvířátka, i když i ta se čtenářem sdílí beckettovskou beznaděj. Obě Hamiltonovy knihy představují autora, který se ocitl ekonomicky, ideologicky a fyzicky na okraji společnosti, a který je na pochybách, pokud jde o hodnoty uznávané většinou, a je přesvědčen, že se ubíráme cestou šílenství.
Všechna malá zvířátka na sobě nepochybně nesou tragédii autorovy předčasné smrti, jakož i smutek nad nenaplněnými sliby prostírajícími se před ním. Nicméně máme to štěstí držet v ruce malou knihu plnou křehkého nádechu narušené nevinnosti. Můžeme se nad tou neprávem opomíjenou knihou opět a opět podivovat snovým kmitům jejích řádků, její hrůze z lidské násilnosti a jejímu nesmírnému soucitu nad utrpením přírody a všech těch drahocenných živých tvorů, kteří nás obklopují. Doufejme, že si Hamiltonova kniha konečně najde ty čtenáře a to ocenění, které si již před více než čtyřiceti lety zasloužila.
Alan Warner, Edinburgh, červen 2012