Adam Borzič

Borzičova sedmá básnická kniha Legendy navazuje ve zkoumání mytického podloží všednosti na jeho sbírku Orfické linie (Malvern, 2015).

Šestá samostatná sbírka Adama Borziče Šišky za úsvitu se lstivě smějí přináší básně spíše intimního ladění.

Ve své čtvrté básnické knize opouští Borzič opulentní imaginativní jazyk i hřmotný subjekt předchozích sbírek a vrací se k dřívějším motivům své tvorby, k historickým básním, jejichž styl je střízlivý a čirý.

Vášnivý, poeticky mystický básník Adam Borzič píše s orfickou vážností a nikdy se nebojí pokusu obsáhnout vše: vesmír v nekonečné dálce i duši.

Srovnání dvou radikákálních myslitelů současnosti, ruského postfašisty Alexandra Dugina a amerického postanarchisty Hakima Beye.

Třetí básnická sbírka Adama Borziče Orfické linie přináší třináct převážně rozsáhlejších skladeb (např. „Orfické gesto: esej“, „In illo tempore“, „Fénixova pošetilost“). Razantní imaginací i některými motivy (prolínání osobní a společenské, erotické

Básnická sbírka zakládajícího člena skupiny Fantasía. Počasí v názvu je možné chápat hned v trojím významu: „počasí srdce“ - básníkovo vnitřní počasí a rozpoložení, „počasí světa“ - citlivost k současné ekonomické krizi a vyčerpání kapitalismu.

Tato sbírka je v kontextu současné české poezie pozoruhodným dílem hned z několika důvodů. Předně díky její schopnosti nastolit otázku po podobě spirituálního typu lyriky, který by byl adekvátní vůči současnému stavu kultury.

Současná poezie tří básníků. A jejich krédo: Smysl poezie lze vytvářet hrou. Hra však není smyslem poezie. Zkušenost poezie ústí v účastném bytí. Básník se ve světě angažuje intenzitou celé bytosti. Proto může a má být patetický... to vše je Fantasía.