(...) Jedličkovo myšlení nebylo kritické ve smyslu umělecké kritiky nebo běžného recenzenství, nýbrž byla to kritičnost esejisty, jenž poctivě domýšlí aktuálnost probíraného díla - díla, k němuž si vesměs již dávno našel kladný vztah, ba které jej něčím fascinuje.

(...)Autor zásadní prózy Kde život náš je v půli se svou poutí (1966) se tu představuje jako důkladný znalec a skvělý popularizátor české i světové literatury. Jedličkův hlas dnes citelně chybí - tato kniha je přesvědčivým důkazem.