(...)Jak Kolář dovede "dobývat poezii", předvádí nám prakticky na každé stránce. Namátkou (29. 10. 1984): "Dnes mám v uších nádražíčko, kde se vyzvání na odjezd a kde netrpělivě čeká pod párou několik lokomotiv. Taky by to mohla být výtopna vymrzlých zvonů nebo teplárna, kde uniká z ventilů zvonková pára. Jaká změna počasí může přijít?" Celé Kolářovo slovesné dílo vnímáme navzdory různosti forem jako cosi kompaktního, vnitřně jednotného.(...)Kolář nikdy nepřestal být básníkem.