(...) Autor nepředstírá, že jde o výmysl, o "volnou hru představivosti", jak ji hlásal klasik estetického myšlení, ale zároveň naznačuje, jak takové myšlení dokáže podvracet zdánlivě nezpochybnitelné jistoty a vysmát se jejich ztrnulosti. Je to však při vší destruktivnosti ironie jemná, intelektuálně vytříbená, určená pro literární labužníky.