Baudolino

Dokonale propojení historických událostí, legend a mystifikací do jedné dějové linky poutavého příběhu. Něco je pravda něco ne, ale každý potřebujeme ve svém životě říši knížete Jana, kterou hledáme a chceme najít.

Vcelku pěkný příběh; zdlouhavost nemusí být vždy na závadu, někdy oddalované cíle jsou o to více přitažlivé. Myslím rovněž, že se jedná o slabší knihu než třeba vynikající Foucaultovo kyvadlo (kteréhož kvalit však podle mne nedosahuje ani Jméno růže), ale pobaví, nadchne pro dobu a ecovské tajemno a čte se dobře. Takže přinejmenším tři hvězdy zasluhuje.

Myslím, že čtenář, který přečetl předešlé autorovy romány musí v Baudolinovi notně zápasit s pocitem, že to už tu snad bylo?! Tajemno, mystifikace, diskuse na teologická témata, středověké představy o světě, vědě a pokroku, popisy primitivních a pseudovědeckých přístrojů, fantastická pohádková obrazutvornost, v poslední kapitole se ještě stihne blýsknout postava nápadně podobná otci Vilémovi. Dílo připomíná situaci, kdy z předešlých románů zbude autorovi ještě něco v šuplíku, a bylo by škoda se toho zbavit, tak proč to nepoužít. Kdybych to ještě přehnal, tak s dosazením jisté cestovatelské zkušenosti v oblasti přední Asie. Na románu jsem ocenil vyšší míru vtipnosti a jako obvykle jazykovou dokonalost. Každopádně Baudolino byl pro mě jednoznačně nenaplněným očekáváním.

Pan Eco chtěl světu ukázat,že je vynikající znalec reálií, ovšem kniha jako celek působí poněkud nudně. První polovina knihy působí obstojně, ale v určitém bodě se mění v nudné přejíždění od nikud nikam. Pro mě je to suveréně nejhorší Ecova kniha.

Od Umberta Eca jsem zatím četl jenom Jméno růže a pak Baudolina. Srovnám-li oba, pak je pro mne Baudolino zklamáním. Asi v něm nevidím to, co ostatní, ale musel jsem se přinutit, abych objemnou knihu dočetl. Na konci jsem si položil známou otázku: 'Co tím básník chtěl říci?'.