Dcera sochaře

Ale lepší je občas nahlédnout i dovnitř a číst dovolím si uvést dva úryvky: "Jednou za soumraku byl tatínek venku na kopci a přímo do náručí mu vletěl netopýr. Tatínek zůstal bez pohnutí stát a netopýr mu vlezl do kabátu, zavěsil se hlavou dolů a usnul. Tatínek se ani nepohnul. Přinesli jsme mu ven večeři a on ji opatrně snědl. Nikdo nesměl promluvit. Potom jsme talíř odnesli a tatínek tam stál až do setmění. Pak netopýr na chvíli vyletěl a zase se k němu vrátil, ale zdržel se jen chvilku, bylo to zdvořilostní návštěva." "Někdy sešel tatínek v pantoflích dolů do ateliéru a dal si kousek sledě, přihnul si a pokoušel se z rádia, které si sám sestavil, vyloudit nějaký zvuk. Naprostý mír." Jednou se s rádiem něco stalo, takže zahrálo celou písničku, než se zase porouchalo. Ale i poruchy jsou zázračné, nepochopitelné a osamělé signály tam venku ve vesmíru.

Tato kniha je pro mě bezednou studnicí lidskosti, vlídného slova a pro mě srdeční záležitostí. Úžasný překlad, krásné zpracování, ilustrace i obal. Přečetl jsem ji jistě více než třicetkrát, a ikdyž ji znám skoro z paměti, přesto v ní stále nacházím překrásné pasáže. Každý z příběhů v ní otištěný se otiskl i do mě svým přesahem. Všem, kteří milují rozmanitost a hravost jazyka, kteří mají rádi a uchovali si sympatie k dětské poťouchlosti, ji vřele doporučuji a přeji hluboký zážitek.

Výborná knížka! Přála bych si další vydání dosud nepřeložených povídek a románů T. Janssonové pro dospělé...