Novela, jež je knižní verzí filmového scénáře, zachycuje epizodu z dospívání mladého Mikiho - tak trochu rebela, jehož hlavní zbraní proti mašinérii totalitní blbosti je humor, neotřesitelná jistota, že se všeho se lze "vykecat", a s ní spojená výmluvnost.

I v Německu, resp. Německé demokratické republice, vládl socialismus čtyřicet let a zanechal podobné stopy jako u nás. O tom se lze přesvědčit v knize Thomase Brussiga Na kratším konci ulice. Ulicí v titulu je míněna berlínská Sonnenallee...

(...) ta novela současně nepostrádá přesnost náhledu, který hlavně tam, kde vyprávění graduje do poměrně divoké nadsázky, výborně vyjevuje absurditu života ve státě "německých dělníků" - zvlášť v Berlíně, rozťatém zdí. (...) Ale drží-li Brussigova novela lépe, důsledněji než Vieweghův nejproslulejší román zvolenou hyperboličnost, tedy "ulítlost" scén a dialogů, pak se vyznavač zábavných historek Petr Šabach nemůže zase rovnat fabulační zkázněnosti, zručnému vedení příběhu Thomase Brussiga. Německý autor se nikde nedopouští ani laciné spektakulárnosti jako Petr Jarchovský v závěru románu Musíme si pomáhat.