Eseje

(...)Ať už je tématem Lustigovy úvahy cokoli, vždycky se mu do teorie vetře praxe. To, k čemu dospěl, podepře až tvrdě reálnou vzpomínkou, zážitkem, příběhem. Protože je ale spisovatel, bolestné zážitky jsou v jeho interpretaci spíš poezií než sentimentem, jsou oslavou naděje daleko více než trpkostí ublíženého. Jsou dovětkem ˝nad realitu˝, jsou tím, co povyšuje slovo umělce nad zjištění historikovo. Arnošt Lustig se rozhodl psát, jak on vidí svět, do kterého se narodil. Přesto, že mu hned zkraje život nadělil koncentrák, nežije po zbytek svých dní ˝na hřbitově˝. Avšak svůj talent, vitalitu a své zkušenosti věnuje tomu, aby se paměť lidstva nezastřela pohodlným zapomenutím.