V drobných až minaiturních črtách, záblescích pocitů, dojmů, úvah i ve vzpomínkách na ně se spřádá minimalisticky spředená tkáň Brautighanem skutečně prožitého kusu času života. Života, který vůbec nepotřebuje pointu. Smutná Naděje tu vězí pouze v přítomném čase.