Lidstvo a Matka Země

(...) Nad monumentalitou záměru, který si Toynbee předsevzal uskutečnit v devátém decenniu svého života, nelze nežasnout. Pokusil se převyprávět paralelní dějiny velkých světových civilizací ve dvou nezvyklých kontextech -- v souvislosti s náboženskou transcendencí a s přírodní podmíněností života. Klíčovým pojmem se mu stává biosféra. (...) V úvodních kapitolách vytvořil Toynbee rámec pro osobité převyprávění dějin lidských civilizací od prehistorických časů po rok 1973, jímž kniha končí. Ohromuje záplavou faktů, nezvyklých perspektiv a zkratkovitých soudů, které občas vyznívají dosti dobrodružně. (...) Po mystickém úvodu a strhující střední části přináší závěr jisté rozčarování. Čtenář by čekal, že velkorysý rozběh vyústí v působivé finále, Toynbee se však spokojí s povšechným obrazem současnosti (tj. počátku 70. let).