Strach z lidí

Z lidí jde strach. To je pravda. Někteří lidé děsí. Hlavně ti oškliví, zmrzačení, homelessáci, narkomani, šlapky, vexláci. Z kterých nejde strach? Jedině z krásných žen, příjemných duší, éterických bytostí, spíš duchů. Ovšem i Bethoveen byl nepříjemný, nebo Wagner, to byli umělci, kteří byli zapšklí, nafoukaní a lidé se jim vyhýbali. Micka prostě umí povědět, jak se věci mají. Vážím si toho a už se těším na další jeho knihy. Lidé to nemají rádi, když se znázorňují jako ďáblíci, chrliči, skřeti, vagabundi, ale musejí si zvykat. Jedna slepá paní řekla: Lidi jsou svině! Ovšem ne všichni. Někteří, jako Halík a Havel, jsou krásní a lidští, a je krásné, že takoví lidé existují. Tady je to jako v cizině. Přijde snad doba, kdy budeme doma, kdy se budeme cítit jako doma, protože kolem nás budou jen milí lidé a dost. O to Mickovi jde. Vidí jasně, že zde na světě je všelijaká havěť, která kouše a vzbuzuje hrůzu, ale jednou přijde ráj, proto tak často smrt a umírání u Micky, a tam se pomějeme. Spolu s Mickou se již těším. Nemohu se dočkat. Micka trefil prostředek na terči. Mám přesně stejné pocity. A jsem rád, že nejsem sám, že se netrápím sám s rozvodem, s dětmi, bídou apod. Knihu Strach z lidí doporučuji všem, kdo se nebojí přiznat, že takové pocity mají v nitru.