(...) Do české poezie se prostřednictvím Jiřího Dynky neomylně vkrádá pozoruhodný úkaz - směsice slovních drobtů z digitální éry současnosti a hravě ironické symbolistní ozvuky minulosti. Dynka nadto mezi řádky své poslední sbírky čtenáře didakticky napomíná, že život člověka je jen pomíjivým krystalkem ohraničeným kremací, skartací a souloží. Činí tak s nekrofilní něhou stárnoucího lyrika.