(...) Vzpomínky mužů a žen, kteří prošli komunistickými vězeními a lágry, mají mnoho společného, jak se ostatně můžeme přesvědčit při těch vzácných příležitostech, kdy se objeví v novinách či na televizní obrazovce (v současnosti třeba u jedinečného cyklu Ztracená duše národa). Ani katolíkům v Hanušově knize nechybí humorný nadhled bez stopy osobní zášti, s nímž hodnotí období těžkých zkoušek. (...) Nadhled zde ovšem neznamená morální relativismus, je naopak průvodním znakem nenásilného, leč zarputilého trvání na pravdě a spravedlnosti.