(...) Tillich pronikavě nahlédl do soudobé kultury plné povrchnosti a nivelizujících pokusů zglajchšaltovat jednotlivce, učinit z něho šroubek v mašinerii samohybného systému. Všiml si zneklidňující úzkosti, kterou trpí jednotlivec, který zároveň ztrácí sebe sama. V této situaci Tillich začal hledat pro člověka odvahu být, rozkrýval naději pro jeho existenci plnou strachů a úzkosti.