Současné ohlasy na poslední Vaculíkův román se pohybují od jednoznačného nadšení až po rozhořčené odmítnutí...

(...) Vaculík touto knihou opět ukázal, že tam, kde se jiný pachtí, aby mu figury aspoň mávaly rukama, u něj žijí celým tělem i duchem; tam, kde jiný horko těžko dává dohromady myšlenku, jich Vaculík může pět zamlčet a stejně tam jsou; a především tam, kam se ostatní snaží nahnat nějaké erotické páry a dýmy, tam se tyto věci pod rukama starého mistra zhmotňují s takovou názornou tvořivostí až předvádivostí, že ostatní současná česká literatura je proti tomu buď jak z klášterní školy, nebo ze školy pomocné.

(...) Moderní česká literatura nemá mnoho tak niterných a osobních milostných příběhů. Tomu Vaculíkovu dodává na působivosti ještě maximální otevřenost, názorová příkrost, hraničící často až s jakýmsi exhibicionismem.

(...) Loučení k panně je podivná a znepokojivá kniha. Jakoby napjatá mezi krajní vůlí a krajním odevzdáním - autora i obou hrdinů. A obojí jí bude přičítáno ke cti i k necti. V příznivějším případě se bude mluvit o upřímnosti a tvárném mistrovství, v nepříznivém o exhibicionismu a svévoli.