(...) Theinovo psaní může dělat dojem, že je stvořeno uměním intelektuální rezervy, ve skutečnosti je však výsledkem ponoření se. Afirmativního ponoru do hmoty, která ve filmovém čase otvírá svá nová nekonečná tajemství. (...) Kritika v takovémto pojetí ztrácí trapný úkol instituce arbitráže vkusu, kterou si tak rádi osobují místní odborníci na kulturu, a mění se v potřebu kreativního života.