Chceme-li zasadit Námořníkovu píseň do kontextu Keseyho tvorby, je nutno poukázat jak na rysy, které ji s předcházejícími romány pojí, tak na to, v čem se od nich liší. Úvodem se dá říci, že zatímco první skupina bude spíše "obsahová", druhá naopak "formální".

Kesey zasadil děj románu do blízké budoucnosti. Píše se tu rok 2017, ledovce už díky globálnímu oteplení skoro roztály a vše podléhá téměř totálnímu elektronickému dozoru OSN, která se změnila v jediného strážce světového pořádku. Spojené státy vedou tajnou válku s Izraelem, drogové scéně už nevládnou žádné syntetické drogy, ale skút, látka ze dvou druhů čaje dovážená z Nového Německa.

(...) I zde se zdá, že se autor snaží předat obdobné poselství - že jakýkoli totalitní systém je třeba zesměšnit a překonat. Činí tak ovšem způsobem, který by patrně nejlépe vystihlo spojení chmurně veselý až anarchistický - rozverný je tón vyprávění, jakož i stavba odstavců a kapitol. (...) Aniž chceme vyzrazovat pointu, lze říci, že Kesey do našeho globálního světa reklamy, marketingových strategií, peněz a konzumu pěkně tepe, což mu ovšem nebrání v tom, aby jeho hrdinové v závěru slavili americký Den nezávislosti… Samozřejmě, skýtá se otázka, jaký vztah k Americe vlastně Kesey měl, tedy nakolik ho inspirovala a nakolik ji zase "na oplátku" kritizoval.