(...) Svět Mantegu (volně odrážející poměry v Evansově rodné vsi Rhydlewis) tak ze všeho nejvíce připomíná tradiční uzavřené židovské komunity, jak je známe z jiných literatur. Tento dojem nakonec umocňují i starozákonní jména většiny postav. Evansovy vyprávěcí postupy naproti tomu odkazují spíše k inspirativnímu vlivu jeho současníků, zejména Joyce a dalších modernistických autorů. V nejlepších povídkách knihy se totiž vlastní smysl skrývá mezi řádky či kdesi v pozadí zobrazovaných situací a čtenář jej musí aktivně odkrývat. (...) V jiných povídkách se dobře uplatňují další autorovy vypravěčské schopnosti - smysl pro humor prostupuje Chloubu Sionu, příběh o tom, jak se modlitebna handrkovala s kostelem o tělo umírajícího venkovana, který nakonec odmítl umřít ve chvíli, kdy už pro něho byla připravena posvátná půda.