(...) Jiří Kosta zachycuje životní zkušenost. Nehájí se, pouze evokuje dobu a prostředí, které jej v různých etapách života formovaly. Přiznává chvíle zaslepenosti i chvíle prozření, chvíle slabosti i chvíle pozoruhodné životaschopnosti a úspěchu, ale zejména upozorňuje na okolnosti, s nimiž se musel vyrovnávat. Poodhaluje věčný příběh konfrontace lidských sil se silami osudu a pokouší se hlouběji porozumět vlastnímu životu.