Pod kůží

Pozoruhodne podobenstvi o tom, jak by to mohlo vypadat, kdybychom prestali byt, my lide, páni tvorstva. Odhaluje schopnost najit v sobe soucit, pochopeni a svobodu nejen pro sebe, ale i pro druhe bytosti. Zvlastni kniha, ktera nemusi byt sci-fi, o tom to neni, autor si s tim motivem hraje po svem, nejde mu o pravidla zanru, ani o fanousky sci-fi, jeho vize je o sdileni sveta. Ze to nejsou jen lide, co ma nebo muze mit cosi, co pojmenovavame duší. nebot zvirata nejen ziji a davaji nam zit, ale take vnimaji a maji sve prozitky.

Na tuto knihu mě nalákaly nadšené ohlasy, ale zas takový zázrak to není. Autor se asi pokusil skloubit sci-fi a mainstream, jenže na mainstream je to moc 'divné', a ve srovnání se současnou úrovní seriózní vědeckofantastické literatury vypadá Pod kůží poněkud naivně. Výchozí premisa a 'poselství' by snad mohlo soutěžit se špičkovými sci-fi romány čtyřicátých a padesátých let, ale dnešního čtenáře ničím neohromí ani nenadchne. Špatné to ale rozhodně není, je tam několik opravdu silných a mrazivých momentů, i když celkově si možná lépe počtou ženy, kterým nebude příliš vadit poněkud chabě a ne příliš uvěřitelně vystavěná kostra románu a snadněji se vcítí do líčení pocitů hlavní hrdinky a jejího tragického údělu.

Příjemná knížka, téma je přesně podle mého gusta, takže jsem se během čtení dost dobře bavila, i když to není nic, u čeho by se nemuselo přemýšlet. Jedním slovem je to zvláštní příběh, ale vtáhnul mě docela rychle. Až mi bylo líto, že má 'jen' 256 stran.