Solaris

Kdo není ve sci-fi příliš doma a hledá nějaké dílo, které by ho mohlo v tomto žánru zaujmout, tady se rozhodně nesplete. Kniha je čtivá, má spád i myšlenku. V dnešní době už je to klasika. Těm, kdo doposud nečetli, vřele doporučuji.

Román Solaris patří dle mého názoru k absolutní špičce toho co bylo v žánru napsáno a pokud bych ho s něčím kvalitativně srovnával pak jen, zcela bez nadsázky,opět pouze s díly S. Lema. /tématicky nejbližší je jeho poslední román Fiasko, problematikou /ne/chápání cizí inteligence se zabývá také Lemova novela Pánův hlas, či některé z úvah v češtině souborně vydaných pod názvem Záhada čínského pokoje/ Lem je přesvědčen, že existuje-li nějaká jiná forma života,pak je té naší natolik vzdálená,že faktická možnost kontaktu je buď značně obtížná a v konečném důsledku katastrofická /Fiasko/ nebo zcela nemožná /Solaris/. Střetnutí člověka s takovouto existencí může znamenat i střetnutí s čímsi mimo oblast lidského chápání ale i mimo oblast jakékoliv lidské etiky. Píši-li, že Lemova díla lze jen těžko svou úrovní srovnávat s jinými neznamená to, že bych si nebyl vědom významu I. Asimova, A. Clarka, A. B. Strugačských nebo M. Crichtona /posledně jmenovaný bezpochyby Lemova díla dobře zná a jeho román Koule je variací na Solaris/. Nicméně snad jedině Lem si dokázal již dávno před těmito pány klást otázky směřující k prapodstatě lidského počínání a ve svých dílech je rozvést do patřičné šíře. Lemova práce se navíc vyznačuje snahou o maximální realističnost a svou úrovní se staví po bok nějvětších literárních děl 20. století.