Prvních deset let

Bondyho texty jsem vždy četl rád, ale čím déle se pohybuji v literatuře, tím víc si uvědomuji, jaký je Bondy z literárního hlediska outsider. Viděno perspektivou nezúčastněného pozorovatele, Bondyho opřádá aura mytické persóny, je na českém nebi jedním z mála bouřících se titánů.

(...) Text nazvaný Prvních deset let a napsaný v roce 1981 je jedním z klíčů, s jejichž pomocí lze proniknout do labyrintu Bondyho uvažování. (...) Bondy v těch letech, to je malá šelma pobíhající v kleci, vědomá si bezvýchodnosti své situace - ale ani ji nenapadne uznat tu klec.

(...) Působí až neskutečným, surreálným dojmem, že v době, kdy totalitní režim tvrdě utužoval své panství, mohli u nás existovat skuteční bohémové, kteří jako by přicházeli z doby dadaistů a ve své svobodymilovnosti neváhali sestoupit až na dno společenské hierarchie, zvolit tulácký život ze dne na den, obstarávat si prostředky k obživě výpůjčkami u známých, v krajních případech i přijetím podřadných přechodných zaměstnání, žebrotou nebo dokonce aktivitami, jimiž se dostávali do rozporu se zákonem.

(...) Nutno říci, že na nijak velké ploše je tu v bleskových zážezích osvícen významný výsek kulturní scény první poloviny 50. let, samozřejmě té neoficiální a antirežimní. (...) Text Prvních deset let tuto historii zaznamenává s věcností, která je prosta sentimentu nebo poetizující stylizace, tedy sklonů, které Bondyho přísný a umanutý intelekt zcela postrádá.